BENÁTKY VII.: Rychlovýlet, aneb z Brna do Itálie a zpět za tři dny

Benátky jsou jednoznačně městem plným protikladů. Na jedné straně turisty přecpané hlavní památky, náměstí a trasy, ale stačí z přístavu odbočit do jedné z postranních uliček a rázem se ocitnete na prázdném malinkatém náměstíčku s lavičkami, několika stromy a pár holubi (ti jsou všude, jako že naprosto všude) ideálním na posezení a svačinu.

Zaručeně potkáte superluxusní obchody kolem Plazza di San Marco jako například Prada, Hermés, Louis Vuitton, Gucci apod., oproti tomu ale i titěrné zapadlé krámečky se sklem Murano, pohledy či prostě jen pekařství. Krásné opravené domy a výstavní kanály versus oprýskané baráky a spadané balkóny.

Prostě v Benátkách narazíte na blýskavé pozlátko i surové kamení, když to tak řeknu. A zaručeně se tam ztratíte, pokud se vydáte někam pěšky :-) Nechtělo se nám utrácet za vodní MHD, které jezdí po Velkém kanálu, a tak jsme s mapkou vyrazili do spletitých uliček. Nechala jsem vedení na Danielovi a zakufrovali jsme už po 200 metrech :-D (za tohle mě zabije...) Pak už celá zuřivá jsem mu mapku vytrhla, chvilku se hledala, ale nakonec jsme došli i tam, kam jsme potřebovali.

Benátské tipy:

• Pokud uprostřed úzké uličky potkáte značku "slepá ulice", věřte jí. Není tam pro auta, ale pro zblblé turisty. Ačkoli dál budou pokračovat kvanta lidí, protože to přece musí někam vést, nepovede. Dvakrát zahnete za roh a ta ulice skutečně skončí slepě. Ano, i my jsme tomu nevěřili a pak se vraceli... ;-)
• Nenechte si ujít tři hlavní dominanty Benátek - Dóžecí palác, Baziliku svatého Marka a Zvonici. A pak se vydejte bloudit do úzkých uliček plných mostků a zapadlých krámků. Má to své kouzlo - mnohem větší, než přeplněné hlavní náměstí a turistické bulváry.

• Nehledejte nezaheslovanou wi-fi. Nenajdete ji. Tedy pardón, najdete. Najdete jich mraky - každý hotel má nezaheslovanou wi-fi. Jenže jakmile se připojíte a půjdete na internet, bude to po vás chtít jméno a heslo. No a to samozřejmě nikde neseženete.
• Bez zaplacení a dovolení si nefoťte ani vystavené benátské masky na stáncích, ani kostýmované lidi. Nebo musíte být hyper nenápadní jako já, případně pak rychle utíkat. Nám se to naštěstí nestalo, ale prý to stánkaři ani živé masky nemají rádi. Utíká jim tak kšeft. Ovšem když zaplatíte tučný obnos, rádi se s vámi vyfotí, udělají pár póz a můžete zase jít. Ovšem ne, že by to za to stálo. Tedy minimálně v létě - provedení masek a kostýmů v tu dobu není nic moc. Ovšem v zimě, kdy se blíží známý benátský maškarní ples, to je prý jiná :-) 

V kamenných obchodech mají masky skutečně nádherné. Pokud si nějakou chcete odvést domů, nevyplatí se ji kupovat u stánku na ulici. Jednak je tam mají prodejci drahé, jednak jsou "odfláknuté". Prostě dají se najít mnohem krásnější.



• Koupit si cokoli v centru Benátek je brutálně drahé. Zásoby vody jsme si vezli už z pevniny a udělali jsme dobře. Ale když se zajde hlouběji do labyrintu uliček, dá se rozumně najíst i v restauraci. My zapadli (doslova celí mokří vletěli) do pizzerie, dali si sklenku vína, navečeřeli se a dokonce jsme tam ani nenechali všechno naše jmění...
• Pokud se chcete projet na gondole, připravte si tučné peněženky. Hodina téhle srandy stojí nějakých 60€. Asi jo, je to romantika, ale zas takové terno to podle mě není. Mnohem víc jsme toho viděli při běhání městem po svých. Navíc skutečného zpívajícího gondoliéra s baretem jsme viděli jen jednoho. Zbytek jsou prostě jen chlápci na gondole, co rejžují turisty...



Památky mají své kouzlo, nejvíc mi v hlavě ale utkvěl brutální slejvák...



A jednoznačně nejsilnější vzpomínka? Když vynechám památky a tak... Víte, co se říká - zážitek nemusí být kladný, hlavně aby byl intenzivní... No a to se nám podařilo splnit.

To jsme se tak prodírali benátskými uličkami, obdivovali jeden z nejznámějších mostů přes Grande Canal a pozorovali, jak se od Alp žene apokalypsa. Jasné, asi trochu sprchne, pohoda, né... No tak taková pohoda to teda nebyla. Deštník nám byl totálně k ničemu, protože pršelo vodorovně. Navíc ze všech stran najednou. Jak je to možné, netuším. Suchou jsem měla jen tu půlku těla, kterou jsem se tiskla k Danielovi, byla mi neskutečná kosa a voda mi volně proudila mezi prsty na nohou. Ještě, že z páskových bot zase hned vytýkala...

Ty černé mraky nevěstily nic dobrého...

Chvilku jsme se tísnili pod nedostatečně velkou klenbou nějakého domu. A když už jsme skutečně byli totálně mokří skrz na skrz, rozběhli jsme se a běželi v naději, že najdeme nějakou kavárnu, kde se ohřejeme. Pak jsme si zhluboka zanadávali, když jsme zjistili, že výše zmíněná pizzerie byla jen o dva rohy dál a my nemuseli moknout...

Zmoklý Daniel (za tohle už mi asi utrhne hlavu...)

Nicméně jsme tam tedy zapadli a tvářili se hrozně noblesně, když jsme si ždímali vodu z oblečení. Ze sukně i vlasů mi kapala voda a musela jsem se smát. Vypadali jsme jak dvě zmoklé české slepice uprostřed benátské restaurace. Počkat. My tak nevypadali, my jsme byli dvě zmoklé české slepice... :-)

Každopádně jsme se docela dobře najedli, usušili a ohřáli a když jsme vylezli, bylo už po dešti. Courali jsme pak ještě městem a při západu slunce vyčarovalo nad Benátkami nádhernou scenérii... Prostě romantiku na výročí jsme si užili se vším všudy :-)

A to je nejspíš konec našeho benátského vyprávění. Už za tmy jsme z Benátek opět odpluli a vydali se na "naši" pláž, kde jsme spali. Další den už jsme se jen váleli u moře, slunili, koupali a užívali si nádherného dne. Tak nádherného, že jsme se všichni kromě Psycho totálně spálili (ačkoli jsme se mazali opalovákem). Takže odpolední sedmihodinová cesta autem domů byla tak trochu peklíčko. Ale i to jsme zvládli. Do Brna jsme dorazili kolem jedné v noci a vzhledem k pálícím zádům šli opatrně spát. Na břiše. No a já hned druhý den mazala koupit pantenol :-)

Lucie

BENÁTKY V.: Co ve Venezii neminout 2. - Bazilika svatého Marka

Basilica di San Marco

Svatý Marek je hlavním kostelem Benátek a jednou z nejvýznamnějších památek města. Stojí na nejrušnějším a turisticky pravděpodobně nejoblíbenějším náměstí Piazza di San Marco hned vedle Dóžecího paláce.

Bazilika svatého Marka je velkolepý kostel s pěti kopulemi a jeho první verze byla vystavěna již v 9. století, když se benátští kupci v Konstantopoli lstí zmocnili ostatků tohoto světce, od té doby patrona Benátek. Přibližně po sto padesáti letech (v roce 976) ale kostel vyhořel. Požár navíc zabil jediné lidi, kteřá věděli, kde přesně jsou schované ostatky sv. Marka.

Současná podoba stavby se datuje k roku 1094, kdy byla bazilika znovu vystavena patrně podle vzoru kostela Svatých apoštolů v Konstantinopoli z let 536-546 (zbořeného po roce 1455). Při otevření nového kostela se jako zázrakem sesunul jeden ze sloupů a byli nalezeny ostatky světce, které jsou od té doby uchovávány v místní kryptě.

Půdorys baziliky je ve tvaru řeckého kříže a je zdoben mramorem a nádhernými kameny pocházejícími z orientu. Fasádu zdobí mozaiky a reliéfy, na které byly použity drahé kameny. Drahé kameny se použily také pro docílení zlatého efektu a zářivých barev na kupolích a klenbách.

Hlavní průčelí baziliky je tvořeno pěti hlavními portály uzavřenými bránami z bronzu. Hlavní brána nese označení “Puerta de Fiori”, a je opatřena velmi významným basreliéfem s výjevem Narození Páně. Kousek nad hlavním vchodem se nalézá kopie čtyř pozlacených koní sv. Marka a o něco výše je socha sv. Marka s anděly. Uvnitř baziliky je oltář - la Pala de Oro - věhlasná byzantská zlatotepecká práce. V bazilice jsou rovněž uchovávány bronzoví koně pocházející z Konstantinopole.

Nad hlavní bránou jsou vidět kopie čtyř pozlacených koní sv. Marka a jeho socha s anděly.

Vstup do samotné baziliky je zdarma. Připravte se ale na pořádnou forntu. Navíc se tam nesmí jít s batohem ani žádnou větší taškou. S malými kabelkami a pánskou kabelou přes rameno nás pustili, ale lidé před námi měli malý batůžek a měli smůlu. Za rohem od kostela je úschovna, kam se dají věci uložit, ale znamená to odejít a pak si znovu frontu vystát.

Obzvlášť v této památce platí moje upozornění z minulého článku - dovnitř jen se zakrytými rameny a koleny! V opačném případě vás donutí uvázat si kolem sebe takové neforemné kusy čehosi, které tam pro tento případ mají připravené. Každopádně se nemusíte bát - rozhodně nebudete sami :-)



Bazilika svatého Marka - pohled ze Zvonice

Jak už jsem psala, vstup do hlavní lodi kostela je zdarma. Pokud se ale chcete jít podívat do jednotlivých zákoutí například na ostatky sv. Marka nebo na klenoty, už si připlatíte - většinou kolem 2€ za každý vstup. Nám stačil jen střed kostela - nádherné mozaiky na stropě i pod nohama. Prostě neuvěřitelné!

Lucie

BENÁTKY IV.: Co ve Venezii neminout 1. - Dóžecí palác

V Benátkách jsme strávili jeden den. Připluli jsme dopoledne a na loď zpátky jsme nasedli myslím v devět večer. Zas tolik času jsme tam tedy neměli. Ráda bych proto shrnula místa, která jsme navštívili, a která podle mě stojí za to vidět i při rychlé návštěvě.

Poznámka na úvod - pokud se chystáte do Benátek a chcete navštívit jejich skvosty (často církevní), uvědomte si, že celá Itálie je přísně katolická. Pokud se tedy chcete vyhnout zákazu vstupu, posunkování od strážných a trapnému čekání ve frontě na papírovo-látkové velké trojúhelníky, které si budete muset uvázat kolem ramen (v případě tílek) a boků (v případě příliš krátkých sukní či kraťas), raději si rovnou vemte něco, co vás malinko zahalí. Já to řešila stejně jako v Emirátech - dlouhá vzdušná sukně, tílko a přes něj šátek na zakrytí ramen a případně i výstřihu. Vážně vám to mnohé usnadní...

Dóžecí palác

Tento palác, který je největší světskou stavbou Benátek, byl sídlem benátských dóžat (vládců), radnice, soudní budovy i vězení.

Hlavní fasáda je zdobena dvěma řadami lodžií, sám palác je zdoben bílým, šedým a červeným mramorem.Stavba Dóžecího paláce začala na začátku 14. století a vyrostl na místě starého opevněného hradu z konce 9. století. Na jeho budování se postupně pokračovalo až do 16. století. Nejstarší částí paláce je jeho jižní křídlo, které směřuje na nábřeží. Naopak nejmladší částí je východní křídlo u kanálu Rio Palazzo.
Palác je nyní místem konání výstav. Vstup je z malého náměstí Piazzetta u Velkého kanálu.

Nádvoří Dóžecího paláce

V Paláci je několik okruhů, které je možné projít. My jsme si koupili "ST. MARK’S SQUARE MUSEUMS TICKET", které Daniela vyšlo na 16€ (full price) a mě na 8€ (student price - do 25 let s ISICem). Tato vstupenka platí na Dóžecí palác s vězením (včetně komnat dóžete), archeologické muzeum, Museo Correr a na Monumental Rooms of the Biblioteca Nazionale Marciana (tam jsme nakonec asi ani nebyli).

Zajímavé části Dóžecího paláce:

• Síň velké rady (Síň del Consejo)
• obrovská místnost, kde zasedala Velká rada Benátek. Schvalovaly se tam zákony, byli voleni vysocí úředníci, pořádaly se slavnostní bankety a další

Síň Velké rady - oficiální obrázek Palazzo Ducale (http://palazzoducale.visitmuve.it/)

• po obvodu jsou u stropu portréty dóžat vyjma jednoho, který byl usvědčen z vlastizrady. Místo něj je namalovaná černá vlajka
• Chloubou sálu Velké rady je obraz "Paraíso" od Tintoretta a jeho syna, který zabírá svou velikostí celou přední stěnu a byl namalovál v letech 1588 až 1592

• Schodiště obrů 
• pochází z konce 15. století, používalo se ke slavnostním účelům, například korunovaci dóžat 

• Porta della Carta 
• gotická brána z 15. století, která je hlavním vchodem do paláce
• Soud síně meče - mučírna
• zde se prováděly výslechy, při nichž podezřelí údajně viseli přivázáni za zápěstí

• Zlaté schodiště
• přes něj se prochází do komnat dóžete

• Vězení
• s Dóžecím palácem je spojeno "Mostem vzdechů"
• postaveno bylo v druhé polovině 16. století, na zdech se stále dají najít nápisy vězňů
• vězněn tam byl i slavný Giacomo Casanova. Tomu se podařilo utéct
• "Sotva se vzpamatoval ze šoku z uvěznění, začal Casanova připravovat útěk. První pokus byl zmařen přemístěním do jiné cely, avšak v noci z 31. října na 1. listopad 1756, uskutečnil svůj plán: protáhl se skrz celu v podkroví, přes otvor ve zdi vytvořený spoluvězněm, odtud vnikl na střechu a úspěšně se spustil vikýřem zpátky do interiéru paláce. Dostal se tak, v doprovodu komplice, přes několik místností, kde byl nakonec zpozorován chodcem, který se domníval, že jde o návštěvníka, který zůstal zamčený uvnitř. Chodec pak zavolal jednoho ze zaměstnanců paláce, jenž otevřel vrata a dal oběma vězňům souhlas k opuštění paláce a bleskovému odjezdu na gondole." (Zdroj: Wikipedia.cz)

Uvnitř vězení

• Most vzdechů (italsky Ponte dei Sospiri)
• je rozdělen na dvě samostatné chodby - to aby se nepotkávali vězni například se svědky, když je vedli k soudu
• spojuje výslechovou místnost v Dóžecím paláci s vězením a byl vystavěn v roce 1574
• podle spisovatele lorda Byrona je jeho název odvozen od srdcervoucích vzdechů vycházejících z hrdel odsouzených vězňů, které tudy odváděli do vězení

Most vzdechů

Pohled z Mostu vzdechů k benátskému zálivu.

Dóžecí palác je jedna z dominant a znaků Benátek. Určitě stojí za to se do něj jít podívat. K vidění tam je například i výstava dobových zbraní a zbrojí (z toho byl Dan samozřejmě unešen, já už méně). My jsme prohlídku vzali dost hopem, ale stejně jsme tam strávili nějaké dvě až tři hodiny.

Ačkoli Daniel byl v Benátkách už asi po sedmé, v Dóžecím paláci byl poprvé. A byl nadšený - stejně jako já. Vstupné sice není levné, ale podle mě se skutečně vyplatí.

A na závěr taková bonusovka, aneb snažila jsem se v Dóžecím paláci vyfotit gondolu a Daniel se rozhodl, že nutně potřebuje být na fotce... ;-)

Lucie