Původně jsem tenhle příspěvek chtěla nazvat "Blbost lidí nezná mezí". Inspiroval mě k tomu totiž rozhovor dvou dam středního věku v šalině, ale pak mi to přišlo trošku klišoidní. Ano, po více než měsíci jsem přes den musela cestovat šalinou - schvátila mě angína a dostat se jinak na Danovu promoci a následně k doktorovi prostě nebylo možné. Od 26. května, kdy mi skončila šalinkarta, jsem si totiž byla nejdříve líná pořídit novou, pak mi došlo, že ji ani nepotřebuju a všude chodím pěšky. Ale zpátky k věci - ty dvě dámy.
"Tak v pátek jedeme zase s dětma do Chorvatska. Na Makarskou, jako každý rok."
"Ty jo, to se máš, my letos nikam nevyrazíme. Franta toho má hodně v práci. Máš už všechno zařízeno? A balíš?"
"No jo, už mám cestovní horečku. Skoro už smažím i řízky." (smích)
"Hele a budete mít cestovní pojištění?"
"Ne, na co? To my nepotřebujeme."
"No, slyšela jsi o tom českym autobuse v Chorvatsku před pár dny, ne?"
"Jo, slyšela, ale to se nám stát nemůže. My jedeme vlastním autem, takže je to úplně bezpečný. Dřív jsme si pojištění platili, ale nikdy se nic nestalo, tak je to akorát zbytečný vyhazování peněz."
...
Tak jo, přiznávám, "rozhovor" je malinko přitažený za vlasy, ale v podobném duchu se zmíněná diskuse skutečně odehrávala. No, co k tomu dodat. Některým lidem prostě nedochází pár věcí. Já osobně bych bez cestovního pojištění z republiky nevystrčila ani nos. Mě osobně se naštěstí nikdy žádný úraz v zahraničí nestal, byla jsem ale při tom, když si kamarád na lyžích zlámal nohu. Na dvakrát (ahoj Kloky!). A upřímně řečeno, nebýt pojištěný, tak to mělo mnohem horší následky než "jen" šrouby v noze a téměř roční rekonvalescenci. Ono totiž platit výjezd záchranky (a málem i vrtulníku), následně pobyt v nemocnici v Trentu a pak převoz do České republiky... No nechtěla bych vidět ten účet...
 |
| Fotka z Monte Bondone v Itálii, když přijela sanitka pro kamaráda se zlomenou holenní i lýtkovou kostí. Naštěstí se mu zlomily v lyžáku a ne nad ním, jinak by to byla otevřená zlomenina (lyže se mu zapíchla a on rotací letěl dál...) |
Jasně, někteří můžou namítnout, že sport je jiná záležitost, že je logické se pojistit, ale že když jedu k moři, že se přece nejedu zabít, případně když jen jedu obdivovat památky do některé z evropských metropolí, tak že to přece není to samé jako "brousit svah" či jinak hazardovat... Bla Bla Bla. Ono totiž nemusí jít o žádný velký úraz, on totiž klidně stačí zánět slepého střeva, který si těžko můžeme nechat až na doma. Nebo třeba mozková příhoda, astmatický záchvat či infarkt. A to nemluvím o zlomeném kotníku, protože člověk při tom objevování památek blbě šlápne (což mě se stává v jednom kuse...).
Jen tak pro představu:
Průměrné náklady na léčbu v zahraničí:
|
Zlomenina končetiny v Chorvatsku 50 000 Kč
|
Srdeční příhoda v Německu 570 000 Kč
|
Střevní problémy v Egyptě až 10 000 Kč
|
Operace slepého střeva ve Francii 700 000 Kč
|
Převoz leteckým speciálem 1 500 000 Kč
|
Převoz sanitkou v Itálii 70 000 Kč
|
Ošetření zubů v Tunisu 100 000 Kč
|
Den hospitalizace v Rakousku 50 000 Kč
|
Zlomenina nohy v USA 450 000 Kč
|
Léčba antibiotiky Kanárské ostrovy 3-5 000 Kč
Zdroj: Česká asociace pojišťoven
|
Vyloženě rozkošné, řekla bych... Ležím teď doma s angínou a modlím se, abych v úterý mohla odjet do Ruska. Dostat tu potvoru o týden později, tak se nechci vidět, jak umírám v autobuse směr Pobaltí a Moskva. Každopádně pojištění mít budu. Já i Dan.
Tak trochu spoléhám, že nám ho opět zajistí můj drahý - stejně jako při cestě do Emirátů. Míváme ho od nějaké pojišťovny, která je podle Danýse prostě nejlepší :) Kromě pojištění totiž zajišťuje i určitý standart ošetření na místě - nedovolí převést nás (kdyby se náhodou něco stalo) jen tak někam, ale jen na ověřená a dobrá místa. A upřímně řečeno - než se dostat pod ruku řezníkovi, raději si připlatím... Jméno pojišťovny si nepamatuju, navíc jí přece nebudu dělat reklamu, ne? ;)
