SLOVINSKO III.: Zážitky z Postojnské jeskyně (2. února)

V sobotu stále pršelo jak z konve, a tak nám nezbylo než se schovat do podzemí. A dobře jsme udělali. Tenhle výlet totiž skutečně stál za to. Vstup je sice poměrně drahý, ale byl to úžasný zážitek.

Koupili jsme vstupenky, ve vedlejší restauraci jsme si doběhli na toalety, a už jsme klusali ke vchodu. Byla hrozná zima a lilo a my se modlili, aby nás už pustili dovnitř. V podzemí je totiž celoročně konstantní teplota kolem 10°C a hlavně tam nefouká, takže jsme se těšili do tepla..

Usazeni ve vláčku čekáme, až se konečně rozjedeme...

Pak už otevřeli turnikety a my prošli k podzemnímu vláčku. Docela dlouho trvalo, než se všichni usadili, a my měli aspoň čas v klidu si poslechnout povídání z audioprůvodce. A pak už jsme se rozjeli...

Vláček fičí docela rychle a když říkají, že si nemáte stoupat, vědí proč... Někdy jsou stropy tak nízké a projíždí to tak blízko stěn, že jsem byla ráda, že jsem docela malá... Ale bylo to nádherné - stalagnity, stalagmity a stalaktáty všude kolem, nádherně nasvětlené a v různých barvách...

Vláček je docela dlouhý. Foceno na zpáteční cestě.

Železnice je dlouhá asi 3,7 kilometru, další necelé dva kilometry se jdou pěšky. Všude jsou vyasfaltované chodníčky, takže to zvládnou i malé děti i dámy na podpatcích. Já měla nízké široké podpatky na zimních botách a naprosto v klidu, ale viděla jsem tam i slečnu na jehlách. Docela si to dávala... Zpátky se pak opět jede vláčkem.

Nebudu se tu dlouze rozepisovat o všech věcech, co jsme se o jeskyni dozvěděli. To bychom tu byli ještě zítra. Něco málo základních informací najdete v předchozím článku. Na mě ale udělal dojem Taneční sál. Je to velký dóm, ve kterém jsou nádherné obrovské lustry z benátského skla! No prostě úžasné. Musí být neskutečný zážitek účastnit se tam nějakého plesu (vážně se tam pořádají).

Koncertní sál

Během prohlídky se nesmí fotit s bleskem - má to neblahý vliv na podzemní prostředí. Samozřejmě se vždy najde pár tupců, co to porušují a vesele si fotí, když průvodce zajde za roh. Já to ale dodržela, takže moc fotek nemám. Fotit se pak mohlo v Koncertním sále úplně na konci prohlídky. Byl to další obří dóm, který má prý skvělou akustiku a vejde se do něj až 10 tisíc lidí najednou...

U Koncertního sálu je také ono akvárko s macaráty, o kterých jsem se zmínila v minulém článku. Jsou to podivní tvorečkové.

A samozřejmě nesmí chybět podzemní obchůdek s předraženými suvenýry a jedinou podzemní poštou na světě - na místě si mimo jiné můžete koupit pohled i známku a rovnou to poslat. Podzemní razítko na dopise zaručeno. Vše s podzemním příplatek. (Uf, nějak moc "podzemní" v jednom odstavci...)

A pak už nás opět nahnali do vláčku a my se vydali na zpáteční cestu. Až na pár drobných odchylek kopíruje původní trasu, takže moc nového neuvidíte. Ale i tak vám to zase vyrazí dech. Vystupuje se ale jinde - v obrovské jeskyni, kde burácí řeka Pivka (ta, co jeskyně za několik milionů let vytvořila). Bohužel jsme byli poslední prohlídka a i místní evidentně spěchali domů, takže než jsem si řeku stačila pořádně vyfotit, zhasli a mi a měla jsem smůlu...

Následoval šok. V podzemí jsme byli asi hodinu a půl. Když jsme vcházeli, pršelo. A když jsme vycházeli, byla všude sedmicentimetrová vrstva mokrého sněhu a padaly "hovna s háčkama" (tak se u nás na severu přezdívá sněhu s deštěm, pojem velmi často používají mí rodiče). Velmi rychle jsme toto nadělení přejmenovali na "sračky s hákama", protože chumelilo/sněžilo tak intenzivně, že to prostě nešlo.

Toto nás čekalo při odchodu z jeskyně.

Probrodili jsme se k autu a Daniel celý zmrzlý vystál frontu k automatu na zaplacení parkovného. Pak musel odhrnout čelní sklo, protože stěrače si to prostě nedaly. My s holkama se zatím snažily rozehřát v autě. Jen výjezd se nám pak ještě malinko zkomplikoval - kvůli zimě a těžkému sněhu se prostě zasekla závora. Co naplat, všichni to krosili přes trávu kolem. Tak jsme to udělali i my. Šíleně to klouzalo, ale jinak v pohodě. Vědět to dřív, ušetřili jsme 3,50€ za parkování :-)

Dojeli jsme k dálnici a podlili se, aby jezdily sypače a pluhy. Naštěstí na té dálnici to docela šlo, ale stejně rychleji než 80km/hod prostě jet nešlo. A tak jsme se sníženou rychlostí vydali směrem na pobřeží - do Koperu, naší cílové stanice.

Už jsem se zmínila, že bylo pět odpoledne, a my stále neměli ponětí, kde budeme spát?

Lucie

SLOVINSKO II.: Postojnska Jama - pár praktických informací

Postojska Jama leží necelých 50 kilometrů od Lublaně u města Postojna. Na dálnici je dobře značená a i když člověk sjede na místní komunikace a projíždí obcí, na každé křižovatce je příslušná cedule a dovede vás až k cíli. Kousek od vchodu pak je parkoviště. My zaparkovali v pohodě, ale netuším, jak na tom bude v hlavní turistické sezóně. Parkovné je 3,50€ (platí se při odjezdu).

Od parkoviště ke kase to je kousek. Ke vlezu do jeskyně pak asi dalších 400 metrů. Normálně pohoda, že jo. Vyasfaltovaný chodníček, dá se to zvládnout na podpatkách. Jenže nám zrovna neuvěřitelně pršelo, foukalo, byla kosa. Těch pár set metrů bylo utrpení...

Briliant a Pilíř, symboly Postojnské jeskyně. Briliant je prý nejkrásnějším stalagmitem. Zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/

Ale zpět ke kase. Vlezné je docela drahé. My jsme šli na základní okruh a jako studenty nás to vyšlo na 18,30€, plná sazba je 22,90€. Malý tip - nekontrolují platnost ISICů, takže třeba Daniel ho jen vyndal a v pohodě jsme si koupili studentské. Zvýhodněné vstupné pak mají děti do 15 let a škvrňata do 5 let. Doporučuji si za 1€ půjčit audio průvodce (i pro angličtináře). S Danielem jsme poslouchali obojí a pan průvodce to docela odflákl. Z audia jsme se toho dozvěděli mnohem víc a i nejrůznější zajímavosti, takže jsme to pak holkám tlumočili.

Je možné si koupit i zvýhodněné vstupenky do dalších částí (plné vstupné / děti do 5let / děti do 15let / studenti):
Jeskyně+nedaleký hrad - 27,90 € / 2,00€ / 16,74€ / 22,32€
Jeskyně+vivarium+hrad+expozice motýlů - 33,20€ / 3,00€ / 20,54€ / 26,56€
Jeskyně+vivárium+expozice motýlů - 27,00€ / 2,00€ / 16,20€ / 21,60€
Vivárium+expozice motýlů - 8,00€ / 1,00€ / 4,80€ / 6,40€

Zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/

Od listopadu do března jsou prohlídky třikrát denně - v 10:00, 12:00 a 15:00. V dubnu a říjnu v 10:00, 12:00, 14:00 a 16:00. Od května do září se do jeskyně podíváte od devíti ráno do pěti odpoledne každou hodinu, v červenci a srpnu i v 18:00. Více info se dozvíte na stránkách Postojnské jeskyně.

A teď něco málo informací:

Krasové Postojnské jeskyně jsou dlouhé něco málo přes 20 kilometrů, z toho je 5,3 kilometru otevřeno pro veřejnost. A to z nich dělá nejdelší turisticky přístupné jeskyně na světě.

Jeskyně byly vytvořené podzemní říčkou s názvem Pivka a objeveny byly v 17. století Janezem Vajkardem Valvasorem. Další další části jeskyní pak objevil v roce 1818 Luko Čeč, který připravoval jeskyně pro návštěvu rakouského císaře Františka I. Zajímavé je, že do jeskyní se sjížděla smetánka z celé Evropy - byla to dost prestižní záležitost podívat se tam. Císař František se svou ženou Sisi tam byli několikrát a jeskyně si zamilovali.


Macarát jeskynní, zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/


Jeskyně byly otevřeny pro veřejnost v roce 1819 a Čeč se stal jejich prvním oficiálním průvodcem. První elektrické osvětlení bylo instalováno v roce 1872, což bylo ještě dříve než byla osvětlena Lublaň a dokonce i dřív než Londýn. V téže době byl také v jeskyni instalován turistický vláček.

Jeskyně jsou domovem endemického obojživelníka zvaného macarát jeskynní. Na konci prohlídky je velké akvárium s těmito prapodivnými zvířátky. Dožívají se až 100 let a i 7 let vydrží bez potravy. Mají částečně vyvinuté střední ucho a mají plíce i žábry... Podivná hříčka přírody... Postojnské jeskyně jsou údajně jediné místo na světě, kde mohou turisté tato zvířata vidět.

Akvárium s macaráty. Zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/

Takže jestli se chystáte na Slovinsko, Postojnska jama by vám neměla uniknout. Je to krásná podívaná. O tom ale zase v příštím článku.

Lucie

SLOVINSKO I.: Další rychlovýlet, směr Maribor (2. února)

4:00 ráno. Brno. Je tma, zima a hnusně. A my vstáváme, abychom se vypravili do Slovinska. Sakra, koho to napadlo vstávat takhle brzo? Danieli? Máme za sebou hodinu a půl! spánku, protože večer bylo ještě potřeba dodělat hromadu věcí (pojištění, doplánování cesty a tak).

No nic, jdu se do koupelny zkulturnit, udělat ze sebe člověka, doházím věci do kabelky, vykopu Daniela z postele (jeho vstávání je vážně tristní) a už se soukáme do auta. Musíme ještě vyzvednout Vandu v Soběšicích a Adélu v Králově Poli, která do Koperu jede studovat a my ji tam vezeme, a už se řítíme směrem na Vídeň, Graz a Maribor.

Nakonec jsme z Brna odjeli před šestou a k Mariboru jsme přijížděli kolem tři čtvrtě na deset. Takže necelé čtyři hodiny. Zaparkovali jsme v centru města v podzemních garážích, kde hodina parkování stála 0,90€. To mi přijde docela fajn. Navíc městečko je malinké, takže historické centrum se dá projít za chvilku.

Františkánský kostel Panny Marie zezadu

Vyrazili jsme na Trg svobode na severním okraji historického centra a první, co jsme uviděli, byl františkánský kostel Panny Marie z přelomu 19. a 20. století. Impozantní stavba. Na samotném náměstí za kostelem pak byl socialistický pomník bojovníků za svobodu a mariborský hrad.

Dan a holky před socialistickým pomníkem

Prokličkovali jsme městem a mrkli na Lent - renovovanou část středověkého Mariboru. Je to vlastně několik set metrů nábřeží Drávy. A k vidění je na něm nejstarší vinný keř na světě (Stara trta), který se vine po zdi zdejšího vinařství. Tato rarita je stará minimálně 380 let a je i zapsaná v Guinessově knize rekordů.

Nejstarší vinný keř a Daniel

Jde o starou, původní slovinskou odrůdu Žametovka či Modrá Kavčina. "Staré víno" dává podle průvodce každoročně kolem 35-55 kg hroznů, což naplní asi stovku čtvrtinových lahviček, které jsou určeny jen pro reprezentační účely. Potomci keře se ale rozšířily do celého světa a dají se dohledat na mapě ve vinařství.

Takto vypadal dřív - vyfoceno na výstavě

Do domku, po kterém se keř vine, se dá zajít a mrknout na malou historickou výstavu o zdejším vinařstvím. Dá se tam i koupit víno, ale přišlo nám dost drahé. Každopádně na recepci sedí milá slečna a dají se tam pořídit pěkné pohledy :-)

V Mariboru je spousta zapadlých uliček a dvorků, do kterých se dá nakouknout. Některé jsou hezčí, některé méně. Moc velké město to ale není. Pokud si myslíte, že tam strávíte celý den na procházce po historickém centru, tak to nejspíš budete zklamaní.

Barevná ulička mezi domy

Vnitřní dvorek jednoho z domků

Za vidění stojí snad ještě synagoga, Soudní věž, Národní dům (který vznikl podle plánů českého architekta Jana Vejrycha v letech 1897-1898, za vzor mu posloužil jeho návrh pardubické radnice), Univerzitní knihovna, přilehlý park a naproti ležící katedrální kostel sv. Jana Křtitele, Vodní věž na kraji Lentu, a to je skoro všechno. Samozřejmě se dá najít ještě několik zajímavých budov či parků, ale není to žádná sláva. Navíc nám začalo hrozně pršet...

Národní dům

Univerzitní knihovna

A tak jsme zapadli to skvělé malé kavárny s názvem Iglu bar na ulici Vetrinjska 13. Vnitřek není nic, z čeho bych si sedla na zadek, ale nadchly mě místní dortíky. Ano, na jídlo mě dostanou vždycky. Obzvlášť na čokoládové dortíky... No a tak jsme si dali kávičku a dortík a všechny byly úžasné! Každý stál 1,90€, ať už to byl Sacher nebo ovocný řez.

Pokud chcete na dobrou kávu a excelentní zákusek, rozhodně se stavte v Iglu baru.

Protože stále lilo a nemělo cenu se courat po městě, vydali jsme se poklusem k autu a vyrazili na další cestu. Původně byla v plánu Lublaň, ale v tomhle počasí to nešlo. A tak jsme rozhodli, že ji navštívíme až na zpáteční cestě. Před námi tak byla Postojnska Jama - jedna z největších krasových jeskyní světa.

Lucie