Když jsme skončili s nákupy, přesunuli jsme se na náš hostel - Queen Elisabeth ve Fulhamu. Je to poměrně stranou centra, jeli jsme tam tak hodinku a pak ještě čtvrt hodinky dojít pěšky, ale vyplatilo se to. Hostýlek je to velmi příjemný a nabízí i pokoje pro dva (twin a double). Za tento typ pokoje jsme dohromady platili 825,- za noc, což mi přijde velmi přívětivé. V ceně byla i snídaně a každý si mohl dát, na co měl chuť - jogurt, kukuřičné lupínky, chléb, sýr, šunku apod. Taková klasika, co neurazí.
Po snídani jsme se se všemi věci přesunuli na nádraží Waterloo v domnění, že tam necháme v nějaké skříňce kufry a den strávíme ve městě. Já bláhová zvyklá z Helsinek na obří skříňky, kam narvete dva plně naložené batohy a necháte za ně 4 eura...
Ovšem jaké bylo naše překvapení, když na místě byla pouze úschovna (žádné levné skříňky) a za jeden kufr chtěli kolem deseti liber (my měli tři). Co se dá dělat, jdeme googlit... Takže než jsme něco kloudného našli, bylo dopoledne skoro pryč a já chytala nerva, aneb žiju v přesvědčení, že googlím líp než Dan (neb na Googlu prakticky žiju), ale on mi tablet nepůjčil... Takže se ve mně mísila beznaděj z nicnedělání, podráždění z dlouhého čekání a nastupující hlad. No dovedete si to představit... :-D
Byla zima, foukalo a přeci jen byl únor, takže naštěstí zas až tolik turistů tam nebylo. Ale předpokládám, že v jinou roční dobu to musí být šílené. Každopádně jsme se pokochali, promrzli a vydali se dál, protože královna nás na čaj nepozvala...
Dalším cílem bylo Westminster Abbey. Ano, to je to slavné opatství, kde se korunují, žení, vdávají a pohřbívají angličtí králové a královny.
Daniel byl samozřejmě unesený z detailů zbrojí a rouch vytesaných soch a náhrobků. A já si vybavovala detaily z nedávné královské svatby a procházela po stejných místech, jako princ Willian a vévodkyně Catherine. No prostě romantika, chápeme ;-)
A protože už tak je ten článek zase dlouhý, tím pro dnešek skončíme. Zbývá mi sepsat už jen plavba lodí po Temži, Greenwich a příhodu s málo penězi v autobuse. No a pak se snad konečně dostanu k naší dovolené na Sicílii a Sardínii. Těšte se, to byla hodně vtipná výprava :-)
Lucie
Po snídani jsme se se všemi věci přesunuli na nádraží Waterloo v domnění, že tam necháme v nějaké skříňce kufry a den strávíme ve městě. Já bláhová zvyklá z Helsinek na obří skříňky, kam narvete dva plně naložené batohy a necháte za ně 4 eura...
Ovšem jaké bylo naše překvapení, když na místě byla pouze úschovna (žádné levné skříňky) a za jeden kufr chtěli kolem deseti liber (my měli tři). Co se dá dělat, jdeme googlit... Takže než jsme něco kloudného našli, bylo dopoledne skoro pryč a já chytala nerva, aneb žiju v přesvědčení, že googlím líp než Dan (neb na Googlu prakticky žiju), ale on mi tablet nepůjčil... Takže se ve mně mísila beznaděj z nicnedělání, podráždění z dlouhého čekání a nastupující hlad. No dovedete si to představit... :-D
 |
| Po cestě - typické londýnské domy. |
Nakonec to ale dobře dopadlo, přesunuli jsme se na Victoria Coach Station (musíte dojít až na autobusák, ne pouze na vlakové nádraží, kde staví i metro), kde za kufr do 20 kilogramů chtěli "jen" 4£. Takže nakonec se to dalo. A my se konečně vypravili k Buckinghamskému paláci, který je od Victorie co by kamenem dohodil (a zbytek došel kolem obchůdků se suvenýry pěšky)!
Byla zima, foukalo a přeci jen byl únor, takže naštěstí zas až tolik turistů tam nebylo. Ale předpokládám, že v jinou roční dobu to musí být šílené. Každopádně jsme se pokochali, promrzli a vydali se dál, protože královna nás na čaj nepozvala...
Dalším cílem bylo Westminster Abbey. Ano, to je to slavné opatství, kde se korunují, žení, vdávají a pohřbívají angličtí králové a královny.
Opatství je skutečně nádherné a stojí i za to nechutně drahé vstupné - za plné vstupenky dáte 18£, pro studenty s platným průkazem pak 15£. Bohužel se vevnitř nedá fotit, ale byl to vážně zážitek. Jen v katedrále jsme strávili asi hodinu a půl a myslím, že by se dalo tam být i dýl. Je to krásné a hrobky králů jsou naprosto impozantní. Kam se na Westminster Abbey hrabou všechny naše katedrály...
Daniel byl samozřejmě unesený z detailů zbrojí a rouch vytesaných soch a náhrobků. A já si vybavovala detaily z nedávné královské svatby a procházela po stejných místech, jako princ Willian a vévodkyně Catherine. No prostě romantika, chápeme ;-)
A protože už tak je ten článek zase dlouhý, tím pro dnešek skončíme. Zbývá mi sepsat už jen plavba lodí po Temži, Greenwich a příhodu s málo penězi v autobuse. No a pak se snad konečně dostanu k naší dovolené na Sicílii a Sardínii. Těšte se, to byla hodně vtipná výprava :-)
Lucie
