Jízda výtahem na nejvyšší vyhlídkovou plošinu světa zvanou "At the Top" byla doslova závratná. Člověk jen pozoroval, jak ta patra ubíhají stále rychleji a rychleji, v uších mu nepříjemně praskalo a zaléhalo a ačkoli polykal jak divý, vůbec to nepomáhalo. V nejrychlejším momentě výtah údajně jede rychlostí až 64km/hod, a to strmě vzhůru, takže přetížení s prominutím "jakoprase".
Jak už jsem psala v minulém příspěvku - hudba graduje, světla blikají stále rychleji, hlava má dojem, že exploduje... Pak vše zhasne, na vteřinu zavládne ticho a pak se otevřou dveře. Kabinu zalije světlo a když člověk zamrká a udělá dva kroky, rozprostře se před ním první pohled na Dubai z výšky. Neuvěřitelné. Samozřejmě jsme hned zamířili na venkovní plošinu. Docela foukalo, ale ani nám to nevadilo. Výhledy jednoduše byly impozantní.
A já se nemohla vynadívat. Bylo to vážně něco. Jestli někdy budete mít cestu do Dubaje, tuhle věž prostě musíte navštívit. V dálce jsme matně zahlédli i World Islands - to jsou ty umělé ostrovy ve tvaru světa a Burdž Al Arab - jediný 7* hotel na světě. No a všechno pod námi bylo vyloženě titěrné. Jen tak pro představu - následující hotel jsme fotili z plošiny, pak i ze spodu. No byla to prostě pořádná výška.
Burdž Chalífa má celkem 200 podlaží, z toho obyvatelných je 162, pak už je vysílač. Její stavba stála 1,5 miliardy amerických dolarů. Ve věži, která je celkem vysoká 828 metrů (vyhlídková plošina je v 452 metrech), je 5 hotelů, 150 restaurací a půl milionu metrů čtverečních bytů a kanceláří. Burdž Chalífa je dvakrát vyšší, než Empire State Building v New Yorku a je pokrytá téměř 25 tisíci skleněných panelů. To jen tak něco málo k náležitostem věže.
No a my se kochali pěkně dokolečka (část vyhlídky je venkovní, část vnitřní), nafotili hromadu fotek, Daniel byl nadšený z petiúrovňové křižovatky, která byla vidět, a celkově to bylo parádní. Jen při podledu vzhůru mi vždycky zatrnulo...
Když jsme se dostatečně vynadívali a zasmáli se nad automatem na zlato (zatímco my máme automaty, ze kterých za drobný peníz vypadne sušenka nebo lahev Coca Coly, Arabům za vůbec-ne-drobný peníz vypadne plíšek zlata...), postavili jsme se do další, naštěstí krátké fronty a výtahem za urputného praskání v uších sjeli zase z oblak na zem. Daniel se pak na značnou chvíli zasekl studováním technických parametrů, povídání architektů a dalších povolaných lidí, a tak my si prostě sedli a čekali, než jsme opět vyrazili do Dubai Mall.
A když už jsme v tom obrovském nákupním centru, ve kterém nechybí ani kluziště a velké aquarium, byli, rozhodli jsme se tam porozhlédnout. No a Zuzanka nutně potřebovala vidět žraloky, tak jsme zamířili do toho aquaria. Opět jsme museli vystát frontu (!) a už jsme si to zamířili kolem prosklené stěny do proskleného tunelu. A jak jinak, i to bylo velmi efektní. Jen nás zase ještě před vstupem postavili před fotoaparát (na námi pouze holá stěna) a u východu nám jak jinak než za "nemuslimské" peníze nutili naši fotku se žraloky nad hlavou. Skutečně úsměvné. O to stejné se za ten den pokusili ještě minimálně jednou, a to v "podvodní zoo", která byla součástí vstupu.
Po projití tunelu jsme tedy zamířili ještě do podvodní zoo, kde byla hromada rybiček a jiné havěti, ale taky tučňáci, všeljací plazi a vydra, která se před námi schovala a návštěvu Čechů suverénně prospala. Co se dalo dělat. Vydru jsme si tedy vynahradili aspoň obrovskou zmrzlinou v obchůdku z bakhlavou (tu jsme původně chtěli koupit, ale měli ji tak předraženou, že jsme se spokojili s cucem-na-špejli, jen teda zrovna v kelímku).
A protože už bylo docela pozdě a já nutně chtěla vidět i Burdž Al Arab a ideálně i Palm Jumeirah (jeden z umělých ostrovů), padlo rozhodnutí, že dnes už nebudeme spěchat, auto si půjčíme ještě na jeden den a zítra se do Dubaje vypravíme znovu. Pomalu jsme se proto courali nejdřív vyfotit se před Burdž Chalífou, následně pro svetry do auta, a pak zase zpátky před Dubai Mall, abychom se podívali na slavnou tančící fontánu.
Ta byla opravdu působivá (taky jak jinak - přeci jen už jsem si mohla zvyknout, že ti Arabové to prostě jinak neumí...). Stihli jsme dvě představení - jedno v půl sedmé a druhé v sedm. A na to druhé jsme si počkali hned po prvním, takže zatímco lidi se trousili pryč za nákupy nebo na kafe, my si zabrali nejlepší místa hned u zábradlí. Teda to jsme si mysleli jen do okamžiku, než fontána spustila. Příliš pozdě nám došlo, že vítr fouká proti nám a voda stříká značně vysoko. Výsledek proto byl poměrně jasný - parádně nás to osprchovalo. Několikrát... A nejhorší byl ten pohled, kdy člověk pozoroval, jak se na něj valí ta mokrá clona a utéct nešlo. Takže sranda byla :-)
Protože jsme už docela měli hlad a v zásobě jsme s sebou měli jen trochu suché pity, vyrazili jsme pomalu k autu a zpátky do Umm Al Quwain, kde na nás už zase čekala perfektní večeře. Další skvělý den za námi, úžasný před námi.
Lucie
Jak už jsem psala v minulém příspěvku - hudba graduje, světla blikají stále rychleji, hlava má dojem, že exploduje... Pak vše zhasne, na vteřinu zavládne ticho a pak se otevřou dveře. Kabinu zalije světlo a když člověk zamrká a udělá dva kroky, rozprostře se před ním první pohled na Dubai z výšky. Neuvěřitelné. Samozřejmě jsme hned zamířili na venkovní plošinu. Docela foukalo, ale ani nám to nevadilo. Výhledy jednoduše byly impozantní.
A já se nemohla vynadívat. Bylo to vážně něco. Jestli někdy budete mít cestu do Dubaje, tuhle věž prostě musíte navštívit. V dálce jsme matně zahlédli i World Islands - to jsou ty umělé ostrovy ve tvaru světa a Burdž Al Arab - jediný 7* hotel na světě. No a všechno pod námi bylo vyloženě titěrné. Jen tak pro představu - následující hotel jsme fotili z plošiny, pak i ze spodu. No byla to prostě pořádná výška.
Burdž Chalífa má celkem 200 podlaží, z toho obyvatelných je 162, pak už je vysílač. Její stavba stála 1,5 miliardy amerických dolarů. Ve věži, která je celkem vysoká 828 metrů (vyhlídková plošina je v 452 metrech), je 5 hotelů, 150 restaurací a půl milionu metrů čtverečních bytů a kanceláří. Burdž Chalífa je dvakrát vyšší, než Empire State Building v New Yorku a je pokrytá téměř 25 tisíci skleněných panelů. To jen tak něco málo k náležitostem věže.
No a my se kochali pěkně dokolečka (část vyhlídky je venkovní, část vnitřní), nafotili hromadu fotek, Daniel byl nadšený z petiúrovňové křižovatky, která byla vidět, a celkově to bylo parádní. Jen při podledu vzhůru mi vždycky zatrnulo...
Samozřejmě nemohla chybět ani společná "vrcholová" fotka. Sice kvalita nižší, ale to nevadí...
Když jsme se dostatečně vynadívali a zasmáli se nad automatem na zlato (zatímco my máme automaty, ze kterých za drobný peníz vypadne sušenka nebo lahev Coca Coly, Arabům za vůbec-ne-drobný peníz vypadne plíšek zlata...), postavili jsme se do další, naštěstí krátké fronty a výtahem za urputného praskání v uších sjeli zase z oblak na zem. Daniel se pak na značnou chvíli zasekl studováním technických parametrů, povídání architektů a dalších povolaných lidí, a tak my si prostě sedli a čekali, než jsme opět vyrazili do Dubai Mall.
A když už jsme v tom obrovském nákupním centru, ve kterém nechybí ani kluziště a velké aquarium, byli, rozhodli jsme se tam porozhlédnout. No a Zuzanka nutně potřebovala vidět žraloky, tak jsme zamířili do toho aquaria. Opět jsme museli vystát frontu (!) a už jsme si to zamířili kolem prosklené stěny do proskleného tunelu. A jak jinak, i to bylo velmi efektní. Jen nás zase ještě před vstupem postavili před fotoaparát (na námi pouze holá stěna) a u východu nám jak jinak než za "nemuslimské" peníze nutili naši fotku se žraloky nad hlavou. Skutečně úsměvné. O to stejné se za ten den pokusili ještě minimálně jednou, a to v "podvodní zoo", která byla součástí vstupu.
 |
| Tahle fotka se mi fakt líbí :) |
Po projití tunelu jsme tedy zamířili ještě do podvodní zoo, kde byla hromada rybiček a jiné havěti, ale taky tučňáci, všeljací plazi a vydra, která se před námi schovala a návštěvu Čechů suverénně prospala. Co se dalo dělat. Vydru jsme si tedy vynahradili aspoň obrovskou zmrzlinou v obchůdku z bakhlavou (tu jsme původně chtěli koupit, ale měli ji tak předraženou, že jsme se spokojili s cucem-na-špejli, jen teda zrovna v kelímku).
A protože už bylo docela pozdě a já nutně chtěla vidět i Burdž Al Arab a ideálně i Palm Jumeirah (jeden z umělých ostrovů), padlo rozhodnutí, že dnes už nebudeme spěchat, auto si půjčíme ještě na jeden den a zítra se do Dubaje vypravíme znovu. Pomalu jsme se proto courali nejdřív vyfotit se před Burdž Chalífou, následně pro svetry do auta, a pak zase zpátky před Dubai Mall, abychom se podívali na slavnou tančící fontánu.
Ta byla opravdu působivá (taky jak jinak - přeci jen už jsem si mohla zvyknout, že ti Arabové to prostě jinak neumí...). Stihli jsme dvě představení - jedno v půl sedmé a druhé v sedm. A na to druhé jsme si počkali hned po prvním, takže zatímco lidi se trousili pryč za nákupy nebo na kafe, my si zabrali nejlepší místa hned u zábradlí. Teda to jsme si mysleli jen do okamžiku, než fontána spustila. Příliš pozdě nám došlo, že vítr fouká proti nám a voda stříká značně vysoko. Výsledek proto byl poměrně jasný - parádně nás to osprchovalo. Několikrát... A nejhorší byl ten pohled, kdy člověk pozoroval, jak se na něj valí ta mokrá clona a utéct nešlo. Takže sranda byla :-)
Protože jsme už docela měli hlad a v zásobě jsme s sebou měli jen trochu suché pity, vyrazili jsme pomalu k autu a zpátky do Umm Al Quwain, kde na nás už zase čekala perfektní večeře. Další skvělý den za námi, úžasný před námi.
Lucie
