FINSKO III.: Helsinki Cathedral a blízké okolí (18. července)

Konečně jsme já, Eliška a Vendy vyrazily od Rautatiesema - Järnvägsstation směrem k Helsinki Cathedral. Zahlédla jsem ji už z letadla, když jsme přelétali nad městem a šli na přistání, a už tehdy mi přišla nádherná. A skutečně nezklamala. Z nádraží to bylo kousek (ostatně jako v centru téměř kamkoli), prošli jsme přes jednu z nákupních tříd (něco jako v Brně Masarykova) a už se před námi otevřelo Senátní náměstí. No a na něm jedna z nejkrásnějších staveb, co jsem ve Finsku viděla - Helsinki Cathedral.

Monumentální Helsinský dóm tvoří severní stranu náměstí a jeho stavba byla dokončena v roce 1852. Jsou na něm velmi patrné prvky inspirované Ruskem a jeho architekturou, stejně jako na dalších X stavbách v Helsinkách. Holt Rusko je blízko a vazby na něj jsou stále silné. Po roce 1917 byl dóm nazýván "Velký kostel" (finsky Suurkirkko) a po zřízení helsinské luteránské diecéze v roce 1959 se stal její katedrálou.

Ke kostelu vede obrovké schodiště, na kterém snad celoročně sedí spousta lidí :) Zvláštní je, že ty schody jsou takové prudší a vyšplhat se nahoru je docela fuška... Samozřejmě jsme se s holkama podívaly i dovnitř chrámu. Zvenku je ale hezčí.



Venda s Eliškou odpočívají před Alexandrem II.



Další dominantou Senátního náměstí (když pominu Senátní palác na východě, Helsinskou univerzitu na západě a Národní knihovnu na jihu) je pomník ruského cara Alexandra II. s alegorickými sochami z roku 1894. Jak už to tak u nadvlády bývá, když se Finsko v roce 1917 osamostatnilo, objevovaly se návrhy na odstranění sochy. Naštěstí se tak nestalo. Určitě by to byla škoda.

Pak už jsme se vydaly na další prohlídku města. Za celý den jsme toho ale měly už docela dost, a tak už to bylo jen krátké. Přešly jsme na tržiště a po cestě narazily na místní "Bridge of Love". Variaci na francouzský originál už má snad každé město :)

Rychle jsme mrkly na Uspenskin katedraali - tedy na největší pravoslavný kostel v západní Evropě, chrám Zesnutí Panny Marie. Druhý den jsme se ale vydaly až k němu (a do něj), takže o něm napíšu víc příště. No a nakonec jsme a zabrousily na přístavní trh.

Jedním slovem pohádka. Bohužel už bylo pozdě, a tak spoustu věcí sklízeli, každopádně plán na druhý den začal mít obrysy - oběd z místních stánků :)

Ještě jsme chtěly zajít na místní kávu, protože Finové mají jednu z největších spotřeb kafe v Evropě a jsou to vážně fajnšmekři, ale v centru je poměrně drahá. Za šálek espressa chtěli tuším 3,40 €. A to se nám jaksi nechtělo...

Ještě jednou Helsinki Cathedral - to když se žene déšť...

A v tu chvíli nás zastihl příšerný slejvák. Když už začal výrazně protýkat i strom, pod kterým jsme se schovávaly, bylo na čase zaběhnout do nějakého obchodu... Naštěstí to brzy přešlo a my se mohly vydat pro batohy na nádraží a směrem do čtvrti Arabianranta, kde jsme měly zajištěné ubytování v místní škole.

První den v Helsinkách za námi.

Lucie

FINSKO II.: Helsinky (18. července)

Tohle hlavní město mě naprosto okouzlilo, uchvátilo, dostalo... Je nádherné, čisté a pozitivní. Asi i tedy hodně záleží, jaké zrovna chytnete počasí a s jakou společností Helsinky objevujete, ale protože já jsem obojí měla báječné (díky Eli a Vendo), naprosto jsem se do nich zamilovala. Ale hezky popořádku...

Pokud do Helsinek cestujete letadlem, přiletíte na letiště Vantaa na severu města. Já přiletěla o půl jedné z Mnichova a na místě na mě čekaly holky. Společně ještě s Dominikem s Wendy, kteří pokračovali vlakem do Rovaniemi, jsme se pak vydali do města.

Pro klienty společnosti Finnair jezdí přímý autobus do centra, my ostatní jsme využili pravidelnou linku číslo 615. Ve špičce jezdí co 10 minut, pak přibližně po půl hodině. Za 4.50 € jsme se svezli od Terminálu 1 (ale staví samozřejmě i u Terminálu 2) až na Rautatiesema - Järnvägsstation, neboli na Hlavní vlakové nádraží. Celý oficiální název je tedy Helsingin rautatieasema - Helsingfors järnvägsstation , protože ve Finsku jsou úředními jazyky jak Finština, tak i Švédština. Všechny názvy jsou proto psané ve dvou naprosto hatmatilkových jazycích... :-)



Budova hlavního vlakového nádraží s věží, která je viditelná z širokého okolí.



Helsingin rautatieasema - Helsingfors järnvägsstation

 Na nádraží je možnost uschovat si batohy do placené skříňky. Do jednoho boxu se vejdou i dvě plně naložené krosny a za 24 hodin se zaplatí 4 €, což je docela v pohodě. Nevýhoda je, že už se do ní nedostanete a následně ji neuzavřete bez opětovného zaplacení. Proto je lepší vzít si na procházku městem spíš víc věcí, než se pak vracet pro mikinu.

Po odložení batohů jsme se s Eliškou a Vendou vypravily směr památky. Večer před odletem jsem si narychlo do nově pořízené mapy zakreslila místa, na která se chci podívat, a tak jsme měli alespoň odrazový můstek. Průvodce po Helsinkách se mi totiž koupit nepodařilo - v češtině neexistuje a v angličtině ho v brněnské specializované prodejně prostě neměli. Musela tedy stačit mapa.



Vltava a Zimní terasa Hašek



Hned po výlezu z nádraží nás zarazila první budova - Vltava. A v ní (jak taky jinak) česká hospoda. Docela jsme se nasmály, že i nějakých 1300 kilometrů od domova natrefíme na Krušovice, Haška a panorama Prahy. To jsme ale ještě nevěděly, že českých hospod mají v Helsinkách docela dost a česká piva jim taky nejsou cizí...

Chvilku nám trvalo, než jsme se zorientovaly, ale pak už jsme naprosto neomylně zamířily kolem muzea desingnu k budově Parlamentu a dál ke kostelu vytesaném ve skále, neboli k Temppeliaukion kirkko. Před ním jsme se čirou náhodou potkali s klukama od nás z kontingentu, a tak jsme dovnitř šli společně. Pak už jsme opět pokračovaly v naší hvězdné sestavě - já, Eliška a Venda.

Parlament

Temppeliaukio, finsky Temppeliaukion kirkko, je neobvyklý, moderní skalní kostel, vytesaný ve skále v helsinské čtvrti Töölö ve Finsku.
Stavba kostela, který projektovali architekti Timo Suomalainen a Tuomo Suomalainen, byla dokončena v roce 1969. Vlastní chrámová místnost je vytesána v žulové skále, která byla pomocí náloží roztříštěna a vyhloubena. Stěny, vysoké 5 až 8 metrů, tvoří jen nahrubo opracovaná žula. Prostor je uzavřen kopulovitou měděnou střechou s 180 okny, které do kostela vpouštějí denní světlo (celková výška je 13 metrů).
Mimo evangelických bohoslužeb se zde konají koncerty (místnost má vynikající akustiku).
Kostel, který je považován za jedinečný příklad architektonického expresionismu šedesátých let 20. století, je cílem mnoha turistů (kolem půl milionu návštěvníků ročně).
(Zdroj: Wikipedie)

Vchod do Temppeliaukion Church

Uvnitř kostela

Kostel měl zvláštní kouzlo. Jen jsme tam tak seděli, tiše rozjímali a nasávali atmosféru. Dovnitř prosvítaly sluneční paprsky, po stěnách sem tam stékaly pramínky vody. Na jedné straně velké varhany, pak oltář a zapálené svíčky. A do toho všude žula. No prostě pokud budete mít cestu do Helsinek, Temppeliaukion určitě stojí za vidění.

Naší další zastávkou byl Sibelius Monument, který je věnovaný finskému skladateli Jeanu Sibeliovi (1865–1957). Stojí v Sibeliově parku také ve čtvrti Töölö a navrhla ho finská sochařka Eila Hiltunen. Ocelový památník byl odhalen roku 1967 a je tvořen navzájem spojenými ocelovými píšťalami, které mají tvar vlny - autorka se snažila o zachycení podstaty Sibeliovy hudby.

Ráda bych podotkla, že na každém rohu v Helsinkách stojí park. Nebo alespoň strom či keř. Všude je spousta zeleně, což městu dodává velmi přívětivý nádech. No a hlavně v těch parcích to žije - lidé je aktivně využívají k odpočinku, k procházkám, ke cvičení, i jen k poklásobení s přáteli. Je to podobné jako brněnské Lužánky, jen s tím rozdílem, že v Helsinkách takto žije snad každý park. A hlavně všechny jsou uklizené a čisté a nikde se neválí odpadky.

A tak když jsme se vracely směrem k vlakovému nádraží a od něj měly namířeno k snad nejznámější finské stavbě - k Helsinki Cathedral, narazily jsme v jednom z parků na cvičící skupinku užívající si aerobic. Co na tom, že vitální osmdesátník strčil do kapsy kdejakou dvacítku a těhulka v minimálně sedmém měsíci to taky natřela skoro všem v okolí, tam to prostě žilo. A přidávali se i kolemjdoucí. Prostě jen tak, pro radost. A cvičili i přihlížející, hudba hrála, všude stála nezamčená kola (protože tam se nekrade a žijí tam poctiví lidé) a já se do Helsinek zamilovala zase o trochu víc.

O helsinské katedrále, tržišti, dalších parcích, Uspenski cathedral, pevnosti Suomenlinna a nejúžasnější kavárně v Helsinkách "U Paňmámy" zase v dalším příspěvku.

Lucie

FINSKO I.: Na úvod...

Finsko mě naprosto uchvátilo - lidé, příroda, atmosféra, pohoda. Takže následující série článků bude oslavná píseň na tuto zemi. To jen tak na začátek, abyste s tím počítali...

Další věc je, že nakonec jsem tam jela sama a bez Daniela, takže to není úplně ve stylu "Daniel a Lucie na cestách", ale pouze "Lucie na cestě...". Každopádně si myslím, že Suomi, jak se ve Finštině řekne Finsko, si článek rozhodně zaslouží, a to ne jeden...

Pro bližší pochopení a pro nezasvěcené - nejela jsem tam sama jen tak. Vlastně jsem ani nejela tak úplně sama. Mířila jsem tam na mezinárodní roverské setkání Roverway 2012 společně s dalšími šedesáti Čechy a přibližně tři a půl tisíci skauty ze všech možných i nemožných koutů planety (Evropa byla jasná, ale objevily se tam i kontingenty z Brazílie, Hong Kongu, Thaiwanu, Libanonu, Islandu, Kanady a podobně). Daniel společně s Filem a Zuzankou za mnou měli přijet do Helsinek a společně jsme si měli projet jižní Finsko a následně se cca na týden vydat do Pobaltí. Bohužel to se nakonec neuskutečnilo, a tak jsem si Finsko užila jen sama.

Itinerář cesty:

• 17.7.
• 19:00 - odjezd z Brna do Prahy, kde jsem přespala u kamaráda (díky, Jendo)
• 18.7.
• 7:15 - odlet z Ruzyně směr Mnichov a následně do Finska
• 12:35 - přílet do Helsinek, Vantaa
• 18.-20.7.
• Helsinky
• 20.7.
• Opening ceremony na Olympijském stadionu
• přesun na tábořiště Evo (cca 200km severně od Helsinek)
• 20.-28.7.
• Roverway 2012
• 29.7. 
• bourání tábora, super benefity pro IST, přesun do Helsinek
• 30.7. 
• opět Helsinky, večer odlet přes Frankfurt do Prahy.
• 31.7.
• přibližně ve tři ráno příjezd do Brna (na letišti mě vyzvedl můj drahý), ukládání ke spánku kolem čtvrté, prospané dopoledne...

Každopádně z celého tohohle výletu jsem nadšená. Hrozně se mi tam líbilo a doufám, že se tam brzy zase vrátím. Jen co zpracuju fotky, dovyperu všechno prádlo, douklidím skautské vybavení a na chvilku si odpočinu, pustím se do psaní jednotlivých článků a postřehů. Zatím to vidím, že jeden věnuji samotným Helsinkám, další ve zkratce Roverway a poslední Finsku všeobecně. Pokud mě napadne ještě něco dalšího, možná toho bude víc. To se ještě uvidí.

A na závěr jednu roverwayáckou (není to nic moc, ale slyšeli jsme to už tolikrát, že se mi i začala líbit a přežiju i uječený hlas zpěvačky):