LONDÝN I.: letadla a autobusy, v centru budeme už brzy (23. února)

Tak je to konečně tady! Poprvé se vydám do Londýna... To město miluju ještě dřív, než jsem se tam vůbec podívala. Nedočkavostí jsem nemohla dospat, ačkoli jsme odlétali až v sobotu večer.

Zabalit.

Naložit.

Odjet na letiště.

Přetrpět frontu na check-in (s mým absolutním odporem k frontám všeho druhu - o tom jsem se rozepsala už ZDE).

Koupit si drahou bagetu.

Přetrpět druhou frontu u gatu (proč?!).

Nasednout do letadla v Brně.

Vystoupit z letadla v Londýně!

Zdroj: commons.wikimedia.org, Adrian Pingstone

Letěli jsme s Ryanairem a letenky jsme sehnali v jedné z jejich akcí. Za zpáteční jsme zaplatili každý něco málo přes 1.600,- Kč. Z Brna to létá jen na Stansted, takže výběr letiště byl poměrně jasný. Nevýhoda je, že u těchto chartrových letů nemáte přidělené sedadlo v letadle. Takže jak přijdete, tak si sednete. Naštěstí jsme měli kliku a ačkoli jsme přišli mezi posledními, sedadla vedle sebe ještě jedna byla.

Z letiště do centra Londýna pak jezdí hned několik dopravců. Googlili jsme a pátrali a nakonec jsme si vybrali National Express. V úvahu připadal i Terravision, ale N.E. byl jednoduše levnější. Všichni dopravci jezdí do různých koutů Londýna, je proto potřeba si dát pozor, kam si lístek kupujete. My potřebovali přímo do centra, měli jsme proto namířeno na Liverpool Street station.

Zdroj: commons.wikimedia.org, Oxyman

A cena? Za dvakrát zpáteční jízdenku ze Stanstedu do centra 29 liber. Takže na jednu jízdu to vycházelo necelých 8 liber. Co jsem ale koukala, tak dnes už to vychází právě na osm liber. A za hodinku až hodinku dvacet (podle hustoty dopravy, to ale víte dopředu) budete v centru.

Autobusy odjíždí co půl hodiny a skutečně se hodí zapamatovat si písmenko a číslo dané linky. V příchozím potvrzujícím mailu je docela schované, ale bez něj budete ztracení. "Service: NX A9". A právě to A9 se nám velmi hodilo.

Letadlo totiž mělo drobné zpoždění. Pak taky trvalo, než lidi vystoupili a než jsme proběhli celé letiště.

Dvě minuty do odjezdu.

No jasně, proč ne!

Zdroj: unexceptionalmom.blogspot.cz

Celí udýchaní jsme vyběhli před příletovou halu a vidím odjíždět autobus s označením National Express. No málem to se mnou švihlo. Panika! Začala jsem na něj zběsile mávat a neměla jsem daleko k hysterickému záchvatu. V tu chvíli mě ale Dan popadl a táhl k nedaleké frontě dalších autobusů. Tu jsem do té doby samozřejmě neviděla... A už na nás svítí označení A6, A7, A8 a konečně i A9!

Dopadli jsme na sedadla poloprázdného busu (v tu chvíli bychom ani lístky dopředu nepotřebovali, ale taky jsme přiletěli kolem desáté večer), zapnuli si pásy (na které nás začala upozorňovat jakási přehnaně aktivní důchodkyně), a konečně si začali vychutnávat anglický vzduch.

Naše londýnské dobrodružství může začít :-)

Lucie

SLOVINSKO VI.: Lublaň (3. února)

Poslední den na Slovinsku byla v plánu Lublaň. Ještě před tím ale krátká zastávka v Duine (Itálie), předání balíčku Ester a odvezení jejích věcí zpět do ČR. Když už jsme tam byli, zašli jsme se mrknout k moři. Oproti předchozímu dni bylo nádherné počasí - svítilo slunce a bylo teplo.

Po cestě zpět do Terstu jsme neodolali, zastavili u silnice a koupili si bedýnku pomerančů. Byly naprosto bezkonkurenční - červené i oranžové a okamžitě jsme se s nimi začali cpát. Což mělo za následek akorát to, že jsem byla totálně upatlaná (loupala jsem je i pro Dana, který řídil). Ovšem pokud na něco podobného narazíte, rozhodně neváhejte. Za 10€ jsme měli poměrně velkou hromadu těch nejlepších pomerančů, co jsem kdy jedla!

Pomeranče a Ital, kterému jsme se snažili vysvětlit, že chceme půl bedýnky červených a půl bedýnky oranžových. Nakonec to klaplo :-)

Pak už nás čekala cesta do hlavního města a hlavně návštěva jeho hradu. Vyrazili jsme tedy směr vnitrozemí a za hodinku byli na místě. Zaparkovali jsme v podzemních parkovištích velmi blízko centra, takže jsme to měli "co by šutrem dohodil (a zbytek doběhl)".

Jenže aby to nebylo jen tak, byl pomalu čas oběda. Lépe řečeno už jsem pořádně nejedla víc než tři hodiny, pomeranč nějak nepomohl. A to je pro mě špatný. Moc špatný. Začínám být protivná, náladová, je mi zle a dokud se nenajím, není se mnou kloudná řeč. Naštěstí Dan už tohle zná, a tak jsme se vydali hledat něco k jídlu. Nakonec vyhrál turecký kebab s příjemným Arabem, který si s námi začal povídat a dokonce prý i v Čechách nějaký čas žil :-) Jídlo jsme naházeli do sebe a hurá na hrad.

Po cestě na jídlo. I v Lublani jsou pověšené boty na drátech. Nevíte někdo, co to je za zvyk? Viděla jsem to i u nás v Brně.

Po cestě jsme přešli přes krásný Dračí most. Ten stojí  na severovýchodní straně Vodnikova náměstí a přemosťuje řeku Lublanici. Byl postaven na začátku 20. století a dnes je chráněnou technickou památkou. Dračí most je považován za nejkrásnější most vytvořený ve stylu vídeňské secese.

Byl to první vyasfaltovaný most ve Slovinsku, první železobetonový most v Lublani a jeden z prvních v Evropě. V době svého dokončení v roce 1901 byl třetím největším obloukovým mostem v Evropě. Nejzajímavější částí mostu jsou dračí sochy stojící na piedestalech ve čtyřech rozích (zdroj: wikipedia.org). Drak je také symbolem Lublaně.

Drak na Dračím mostě

Na hrad se dá dostat pěšky, nebo lanovkou. Tedy on je to spíš takový výtah. Jednosměrná jízdenka stojí pro dospělé 1,80€, pro studenty 1,50€ a jezdí přibližně každých deset minut. Koupit se dá i jízdenka zpáteční, případně nějaký balíček i se vstupenkou na hrad, ale to jsme nepotřebovali.
Pak stačilo počkat na příjezd výtaho-lanovky a už jsme si užívali prosklený výhled na Lublaň. A že stál za to! Nádhera...


Lanovka na hrad

Výhled z hradeb

A nádherný je i Lublaňský hrad. Je totiž velmi vkusně zrekonstruovaný - středověké kamenné zdi doplnilo železo a sklo a dohromady to dává velmi netradiční, ale pozoruhodnou kombinaci. Tady se architekti vyřádili, ale v dobrém. Vážně se jim to povedlo.

Lublaňský hrad

Středověký hrad leží ležící na Hradním kopci v Lublani, hlavním městě Slovinska.

Podle archeologických nálezů je oblast současného hradu osídlená nepřetržitě od roku 1200 př.n.l.

Nádvoří hradu



Hrad byl poprvé zmíněn v roce 1144 jako sídelní místo vévody Korutanského. V 15. století, byl hrad rozšířen kompletními hradbami a věžemi u vstupu, kde byl umístěn padací most. V tomto období byla také postavena kaple. V 16. a 17. století, byly postupně postaveny další objekty. Protože nebyl hrad v další době sídlem vladaře, ani žádného jiného důležitého šlechtice a protože nebylo opevnění v této oblasti zapotřebí, začal hrad ztrácet na významu. Náklady na údržbu byly tak vysoké, že hrad postupně začal chátrat.

V 19. století, byl hrad přestavěn. Částečně jako vězení a částečně jako vojenská pevnost, což snížilo jeho popularitu mezi obyvatelstvem. V roce 1905 byl hrad odkoupen lublaňskou městskou správou , která ho následně obývala až do poloviny 60. let 20. století, kdy začaly přípravy na rekonstrukci hradu.

Na konci 60. let, začaly práce na dlouhé a rozsáhlé rekonstrukci. Celá rekonstrukce trvala více než 35 let.

(Zdroj: wikipedia.org)

Na prohlídku jsme nešli, pouze jsme se pokochali výhledem a atmosférou a zavítali do kaple. Tam na nás čekalo překvapení - seděl tam pán s kaligrafickými pery a namaloval nám záložky s našimi jmény. Úžasné. Nechali jsme mu tam pár eur, tohle jsme si prostě zadarmo vzít nemohli, a pomalu začali sestupovat zpátky do města. Procházka je to pěkná - výhledy, kopec dolu, příjemné cestičky. Jen v opačném směru by se mi to jít nechtělo, byl to docela krpál.

I v Lublani je most lásky :-)

Zbytek prohlídky města už byl takový dost rychlý, přeci jen nás ještě čekala i cesta domů. Rychle juknout na Trojmostí, projít se po promenádě, pokochat se hradem osvětleným západem slunce a tradá domů...

Lucie