FINSKO V.: Suomenlinna - Finský hrad (19. července)

Jediná možnost, jak se dostat na Suomenlinnu, je lodí. Popravdě si ale nejsem úplně jistá, kolik ta cesta stojí. V jistém maličkatém místním průvodci se totiž Eliška dočetla, že i na loď na Suomenlinnu platí 24 hodinový lístek na helsinskou MHD. Ten stojí 7€ a my si ho právě i kvůli této možnosti ráno koupily. Jenže přímo v přístavišti mi přišlo, že na loď se kupuje lístek za nějakých 10€. Byl to ale jen můj odhad, protože veškeré informace tam měli napsané v té jejich dvojjazyčné hatmatilce (a ne, neumím ani finsky, ani švédsky). Ale řekly jsme si, že to nebudeme řešit a prostě uvidíme...

Na lodi na Suomenlinnu

A taky jsme viděly. Kromě toho, že na loď se člověk prostě musí probojovat (fronta sice jakš-takš existuje, ale je z několika směrů a jízdenky nejsou na konkrétní čas), tak lístky ani jednou nekontrolovali. Takže jsme si jen musely hlídat, abychom turniketem přošly všechny tři pokud možno hned za sebou a jedna nezůstala a souši. V určitou chvíli totiž páni námořníci tu frontu stopli, další lidi už nepustili a loď vyplula. Naštěstí spoj na Suomenlinnu jezdil cca co půl hodiny, takže při nejhorším by ta jedna dojela o chvilku později. Nebo bychom si to se smutnýma očima vybrečely :)

No a pak už jsme s dalšími turisty rozráželi vlny v helsinském zálivu, vítr nám čechral kštice (spíš totálně cuchal) a my si užívali výhledy.

Miniaturní ostrůvek a na něm chajda. Ideální letní sídlo - nikdo tam totiž nebude obtěžovat :)

Suomenlinna (dříve Sveaborg) je námořní obrannou pevností, která se rozkládá na osmi dodnes obydlených ostrovech před vjezdem do helsinského přístavu. Pět ostrovů (Kustaanmiekka, Pikku Mustasaari, Iso Mustasaari, Länsi-Mustasaari a Susisaari) je spojeno několika mosty, další tři jsou bez mostů (Särkkä, Lonna a Pormestarinluodot). Plocha všech ostrovů činí 0,8 km² a žije tam kolem 850 obyvatel.

Pevnost se začala budovat v roce 1748 (Finsko bylo tehdy ještě součástí švédského království), když Petr Veliký založil Petrohrad a pevnost Kronštadt a začal si tím nárokovat vliv v Baltickém moři. Pro svůj význam byla pevnost často nazývána Gibraltarem severu. Při obsazení Finska ruskou armádou v roce 1808 připadla pevnost Rusku až po dohodnuté kapitulaci.

Na ostrovech existuje několik muzeí (částečně ve volné přírodě) a svá studia tam provozuje řada umělců. Suomenlinna má také statut předměstí Helsinek.

Své dnešní jméno Suomenlinna (česky: Finský hrad) dostala pevnost až po získání nezávislosti v roce 1918, které nahradilo dřívější Sveaborg (česky: Švédský hrad). Roku 1991 byl komplex staveb zařazen na listinu světového kulturního dědiství UNESCO.

(Zdroj: Wikipedie)

Jednoduše řečeno - na Suomenlinnu je docela pěkná procházka. Staré domky (ve kterých sem tam někdo pořád bydlí) připomínají trochu skanzen, je tam kostelík, hradby, parky, přístav a spousta opuštěných budov, které vypadají jako kasárny (kasárna? pořád mám zmatek v tom, jestli se to skloňuje nebo ne) nebo tak něco. A taky tam je hromada turistů. Ale i tak se tam dá docela v klidu posedět na trávě i na lavičkách nebo se projít (jen se nesmí jít těmi hlavními turistickými "třídami".

Prošly jsme se několika opuštěnými uličkami a vyloupily se u přístavu, kde místní parkovali svoje loďky. Pak jsme to ještě trochu prokličkovaly kolem a zakempovaly to v parku, kde jsme relaxovaly. To byla ten den naše druhá lambáda (první nastala už v Huvlan Kahvia na koblížkách a kávě od paňmámy). Krmily jsme tam dokonce vrabce a jeden se odvážil až tak blízko, že doslova zobal Vendě z ruky :)



Lambáda v parku (foto by Eliška)



Až teprve doma, když jsem si prohlížela nějaké mapy, jsem zjistila, že jsme zdaleka neviděly všechno (a to nám tam přišlo, že docela nuda). Suomenlinna je docela velká, akorát se člověk musí šikovně proplést mezi domky a najít cesty na další ostrovy.

U velkého přístavu, kam připlouvá loď z Helsinek, je i jakési malé občerstvení. Hlavně tam jsou ale také záchody :) Pak už nám jen stačilo počkat na některou z lodí (jezdí také cca po půl hodině), naskočit na ni a vydat se zpátky do města. Ani v tomto případě nás ani jednou nekontrolovali, zda máme jízdenky. Ve Finsku se prostě jízda na černo nenosí.

Pohled zpátky na Helsinky

Na lodi fouká dost silný vítr, na to se připravte. Dokonce takový, že ač před tím jsme byly jen v tričkách, tam nám byla docela kosa i v mikině. Dá se to ale přežít. A ten výhled na přibližující se Helsinky z přídi lodi je parádní...

Takže podtrženo sečteno: ale jo, stojí to za to. Na Suomenlinnu si udělejte čas alespoň půl dne. Sice to není žádný osmý div světa, ale když už se člověk vydá do Helsinek, měl by se podívat i na  "Finský hrad". Minimálně za pěkného počasí to je příjemná procházka. Jen si nejsem jistá, jak to tam je za deště (či mrholení). Nevšimla jsem si, že by se někde dalo aspoň na chvilku schovat. Na druhou stranu jsem po tom ani nepátrala, takže třeba i v tomto ohledu jsou tourist-friendly a jsou tam na to připraveni :)

Lucie

FINSKO IV.: Kardamonové munki a hrachovka s hořčicí (19. července)

Druhý den v Helsinkách jsme se s holkama rozhodly začít stylově a po finsku - s kávou. A protože už předchozí den jsme procházely kolem roztomilé malé kavárničky nedaleko vlakového nádraží, zamířily jsme rovnou tam.

Huvlan Kahvia - malý domek uprostřed parku. Foto by Eliška



Huvlan Kahvia je vlastně jen malinkatý domek v parku se čtyřmi stolky venku a "paňmámou" za putem a v kuchyňce. Ačkoli se nachází hned vedla rušné silnice a je prakticky v centru, je tam božský klid. Dovnitř se vejdou sotva čtyři lidé (ale ve vedlejší místnosti myslím byl i nějaký stolek na sezení), kteří se tak tak natlačí mezi kasu, kávovar a dveře. JENŽE! Za hrnek kávy tam zaplatíte parádní 1€ a připravíte si ho dle svého gusta - káva v konvici, mléko ve džbánku a cukr v mističce.

 

Prostě neskutečná pohoda a kolem záhony s rozkvetlým lupením :) Foto by Eliška



Finská káva a munki. Foto by Eliška



A to není všechno. Mají tam i nějaké domácí sendviče a takové serepetičky, ale především tam mají naprosto božské kardamonové donuty, neboli munki (či tak nějak se to píše). A ty tam naše "paňmámy" pečou přímo vzadu v kavárně. Jedna taková dobrota sice stojí 2€, ale něco tak skvělého jsem dlouho nejedla. Jedním slovem pohádka - těsto je takové vláčné, jakoby "mastné". Prostě vůbec není suché, jsou v něm kousky kardamonu a celé to je zacukrované. Lahoda!

Takže pokud zavítáte do Helsinek, udělejte si čas na kávičku a koblihu. Ideálně pak u "paňmámy" nedaleko hlavního nádraží. GPS souřadnice jsou zde: 60.174624, 24.933579

A - "paňmáma", B - hlavná nádraží. Je to vážně kousek. Místo staveniště je nyní krásný park.

Z kávy jsme já, Eliška a Vendy zamířily k Uspenski Orthodox cathedral (finsky Uspenskin katedraali), neboli k chrámu Zesnutí Panny Marie. Kostel byl navržen ruským architektem Alexeyem Gornostaevem, ale postaven byl až po jeho smrti v letech 1862 až 1868.

Katedrála se nachází na kopci na poloostrově Katajanokka nad přístavem a má výhled na město - je od ní krásně vidět i Helsinská katedrála. Vstup je zdarma, akorát je potřeba připravit se na mraky turistů a japonské autobusy parkující přímo před kostelem. Podle Wikipedie je katedrála v zimě v pondělí zavřená.

Hned pod katedrálou je přístav a u něj tržiště, které se skutečně vyplatí navštívit. Nemá cenu na něm ale nakupovat suvenýry nebo podobné věci. Tato část je určená vyloženě pro turisty a ačkoli se tam dají najít originální kusy, většinou mají stánky podobné zboží - sobí kožešiny, dřevěné hrnečky z Laponska, magnetky, pohledy, šperky s jantarem (na můj vkus dost předražené), pletené rukavice, ponožky, spousta zbytečností s podobiznou soba nebo losa a tak dále... Co ale nemá chybu, to je jídlo.


Venda kupuje místní marmelády (ani já jsem nakonec neodolala, i když až o týden později).



Nejen, že se tam prodávají čerstvé ryby i přímo z lodi, ale dá se tam koupit obrovské množství čerstvého ovoce, místní marmelády a další delikatesy (o tom ale zase v jiném článku). My jsme se přímo na tržišti i najedly. Převažují tam stánky s mořskými plody a rybami, ale pro lidi, co to nemají rádi, se dají vybrat i jiná jídla - například paella, různé bramborové směsy a další.

Oběd na tržišti - já mám kalamáry s bramborovýma koulema a Eliška paellu.

Navíc se nám tam potvrdilo, že to není jen turistický fast food - ke stolu si k nám přisedl pravý Fin (Helsinčan), který tam chodí pravidelně na oběd. Jen jsme úplně nepobraly jeho jídlo - hutná hrachová polévka (typická místní strava, to bylo ještě v pohodě), ale do ní si kapal hořčici! A hrozně mu to šmakovalo... Každopádně nám poradil, kam se ještě určitě máme vydat, a tak jsme byly o pár tipů bohatší.

Bylo něco kolem jedné hodiny odpoledne a my nasedly na loď do Suomenlinny - pevnosti v helsinském zálivu...

Lucie