V Benátkách jsme strávili jeden den. Připluli jsme dopoledne a na loď zpátky jsme nasedli myslím v devět večer. Zas tolik času jsme tam tedy neměli. Ráda bych proto shrnula místa, která jsme navštívili, a která podle mě stojí za to vidět i při rychlé návštěvě.
Poznámka na úvod - pokud se chystáte do Benátek a chcete navštívit jejich skvosty (často církevní), uvědomte si, že celá Itálie je přísně katolická. Pokud se tedy chcete vyhnout zákazu vstupu, posunkování od strážných a trapnému čekání ve frontě na papírovo-látkové velké trojúhelníky, které si budete muset uvázat kolem ramen (v případě tílek) a boků (v případě příliš krátkých sukní či kraťas), raději si rovnou vemte něco, co vás malinko zahalí. Já to řešila stejně jako v Emirátech - dlouhá vzdušná sukně, tílko a přes něj šátek na zakrytí ramen a případně i výstřihu. Vážně vám to mnohé usnadní...
Dóžecí palác
Tento palác, který je největší světskou stavbou Benátek, byl sídlem benátských dóžat (vládců), radnice, soudní budovy i vězení.
Hlavní fasáda je zdobena dvěma řadami lodžií, sám palác je zdoben bílým, šedým a červeným mramorem.Stavba Dóžecího paláce začala na začátku 14. století a vyrostl na místě starého opevněného hradu z konce 9. století. Na jeho budování se postupně pokračovalo až do 16. století. Nejstarší částí paláce je jeho jižní křídlo, které směřuje na nábřeží. Naopak nejmladší částí je východní křídlo u kanálu Rio Palazzo.
Palác je nyní místem konání výstav. Vstup je z malého náměstí Piazzetta u Velkého kanálu.
Dóžecí palác je jedna z dominant a znaků Benátek. Určitě stojí za to se do něj jít podívat. K vidění tam je například i výstava dobových zbraní a zbrojí (z toho byl Dan samozřejmě unešen, já už méně). My jsme prohlídku vzali dost hopem, ale stejně jsme tam strávili nějaké dvě až tři hodiny.
Ačkoli Daniel byl v Benátkách už asi po sedmé, v Dóžecím paláci byl poprvé. A byl nadšený - stejně jako já. Vstupné sice není levné, ale podle mě se skutečně vyplatí.
A na závěr taková bonusovka, aneb snažila jsem se v Dóžecím paláci vyfotit gondolu a Daniel se rozhodl, že nutně potřebuje být na fotce... ;-)
Lucie
Poznámka na úvod - pokud se chystáte do Benátek a chcete navštívit jejich skvosty (často církevní), uvědomte si, že celá Itálie je přísně katolická. Pokud se tedy chcete vyhnout zákazu vstupu, posunkování od strážných a trapnému čekání ve frontě na papírovo-látkové velké trojúhelníky, které si budete muset uvázat kolem ramen (v případě tílek) a boků (v případě příliš krátkých sukní či kraťas), raději si rovnou vemte něco, co vás malinko zahalí. Já to řešila stejně jako v Emirátech - dlouhá vzdušná sukně, tílko a přes něj šátek na zakrytí ramen a případně i výstřihu. Vážně vám to mnohé usnadní...
Dóžecí palác
Tento palác, který je největší světskou stavbou Benátek, byl sídlem benátských dóžat (vládců), radnice, soudní budovy i vězení.
Palác je nyní místem konání výstav. Vstup je z malého náměstí Piazzetta u Velkého kanálu.
Nádvoří Dóžecího paláce |
V Paláci je několik okruhů, které
je možné projít. My jsme si koupili "ST. MARK’S SQUARE
MUSEUMS TICKET", které Daniela vyšlo na 16€ (full price) a
mě na 8€ (student price - do 25 let s ISICem). Tato vstupenka platí na Dóžecí palác
s vězením (včetně komnat dóžete), archeologické muzeum, Museo Correr a na Monumental
Rooms of the Biblioteca Nazionale Marciana (tam jsme nakonec asi ani
nebyli).
Zajímavé části Dóžecího paláce:
- Síň velké rady (Síň del Consejo)
- obrovská místnost, kde zasedala Velká rada Benátek. Schvalovaly se tam zákony, byli voleni vysocí úředníci, pořádaly se slavnostní bankety a další
Síň Velké rady - oficiální obrázek Palazzo Ducale (http://palazzoducale.visitmuve.it/) |
- po obvodu jsou u stropu portréty dóžat vyjma jednoho, který byl usvědčen z vlastizrady. Místo něj je namalovaná černá vlajka
- Chloubou sálu Velké rady je obraz "Paraíso" od Tintoretta a jeho syna, který zabírá svou velikostí celou přední stěnu a byl namalovál v letech 1588 až 1592
- Schodiště obrů
- pochází z konce 15. století, používalo se ke slavnostním účelům, například korunovaci dóžat
- Porta della Carta
- gotická brána z 15. století, která je hlavním vchodem do paláce
- Soud síně meče - mučírna
- zde se prováděly výslechy, při nichž podezřelí údajně viseli přivázáni za zápěstí
- Zlaté schodiště
- přes něj se prochází do komnat dóžete
- Vězení
- s Dóžecím palácem je spojeno "Mostem vzdechů"
- postaveno bylo v druhé polovině 16. století, na zdech se stále dají najít nápisy vězňů
- vězněn tam byl i slavný Giacomo Casanova. Tomu se podařilo utéct
- "Sotva se vzpamatoval ze šoku z uvěznění, začal Casanova připravovat útěk. První pokus byl zmařen přemístěním do jiné cely, avšak v noci z 31. října na 1. listopad 1756, uskutečnil svůj plán: protáhl se skrz celu v podkroví, přes otvor ve zdi vytvořený spoluvězněm, odtud vnikl na střechu a úspěšně se spustil vikýřem zpátky do interiéru paláce. Dostal se tak, v doprovodu komplice, přes několik místností, kde byl nakonec zpozorován chodcem, který se domníval, že jde o návštěvníka, který zůstal zamčený uvnitř. Chodec pak zavolal jednoho ze zaměstnanců paláce, jenž otevřel vrata a dal oběma vězňům souhlas k opuštění paláce a bleskovému odjezdu na gondole." (Zdroj: Wikipedia.cz)
- Most vzdechů (italsky Ponte dei Sospiri)
- je rozdělen na dvě samostatné chodby - to aby se nepotkávali vězni například se svědky, když je vedli k soudu
- spojuje výslechovou místnost v Dóžecím paláci s vězením a byl vystavěn v roce 1574
- podle spisovatele lorda Byrona je jeho název odvozen od srdcervoucích vzdechů vycházejících z hrdel odsouzených vězňů, které tudy odváděli do vězení
Most vzdechů |
Pohled z Mostu vzdechů k benátskému zálivu. |
Ačkoli Daniel byl v Benátkách už asi po sedmé, v Dóžecím paláci byl poprvé. A byl nadšený - stejně jako já. Vstupné sice není levné, ale podle mě se skutečně vyplatí.
A na závěr taková bonusovka, aneb snažila jsem se v Dóžecím paláci vyfotit gondolu a Daniel se rozhodl, že nutně potřebuje být na fotce... ;-)
Lucie
Žádné komentáře:
Okomentovat