Minulý článek o našem letním Putování byl dost obecný. Rozhodla jsem se proto dát dohromady ještě jeden - takový rozvíjející. Stalo se nám totiž i pár úsměvných i méně úsměvných historek.
"Píchlé" kolo
Mezi vinicemi na jižní Moravě jsme putovali s žebřinovým vozem. Asi jsme sem tam vzbudili trochu rozruch. Přitom to je přece takový "normální" úkaz - jedete si autem po malé silničce mezi vesnicemi, když tu se před vámi objeví žebřiňák tažený skupinkou podivně oblečených lidí... Naprosá klasika, ne? Nejvíc překvapení z nás ale asi byli dělníci mezi Pavlovem a Zaječí. Po cestě jsme totiž "píchli".
Tedy píchli, prostě se nám začalo rozpadat kolo - dřevěné součásti začaly vyjíždět z kovového okruží (ne, odborné termíny neznám). Což byl docela problém, protože na voze jsme měli naložené veškeré vybavení.
A tak jsme vůz podepřeli a běželi za dělníky, jestli by nám nemohli půjčit nějaké nářadí. Naneštěstí neměli nic, co by nám pomohlo, a tak nakonec kolo museli kluci vyplést, aby nemělo šanci se dál rozjíždět. Padla na to veškerá naše lana ke stanům a zabralo to asi hodinu, ale pak jsme mohli jet dál :-)
Do cíle jsme nakonec dojeli, i když jsme kolo hlídali a kontrolovali co 100 metrů. Nicméně druhý den už to úplně nedalo. A nepomohl mu ani "velmi dobový" silikon. Nakonec jsme tedy neplánovaně dojeli o den dřív pro auta, materiál přeskládali, odvezli a pak putovali "na lehko".
URSI v záři blesků novinových fotografů
Dobře, dobře, přiznávám se. Můžu za to já. Přihřála jsem si polívčičku a ve svém volnu napsala o Putování článek k nám na iDNES. Nakonec ho vydal i papír, a tak jsme se dostali do regionálního zpravodajství. Sice jsem fotila jako divá, ale jednoduše jsem neměla přístup k intenretu, abych poslala fotky do redakčního systému.
A tak musela přijet naše fotografka Anička a my pózovali :-) Na výsledek profesionálního focení se můžete podívat ZDE.
Když bereme i naturálie...
V každé vesnici o našem příchodu informovaly vylepené plakáty a následně hlášení místního rozhlasu. A na naší poslední zastávce v Šakvicích se Daniel paní starostce zmínil, že může vyhlásit, že bereme i jídlo. A strhla se lavina...
Ještě odpoledne u našeho ležení zastavilo auto, z něj se vyklonila paní a vnutila nám misku těstovinového salátu. Před vystoupením se pak začali trousit místní a nosili všechno možné - zeleninu ze zahrádky, která jim přebývá, vajíčka, víno, šťávy a dokonce i domácí koňak. Bylo to suprové. Měli jsme tolik jídla, že bychom si z toho udělali druhou večeři. Že my to nehlásili v každé obci... :-)
Lucie
 |
| Takový normální obrázek z jižní Moravy - po novomlýnské hrázi s žebřiňákem, před námi Pálava. |
"Píchlé" kolo
Mezi vinicemi na jižní Moravě jsme putovali s žebřinovým vozem. Asi jsme sem tam vzbudili trochu rozruch. Přitom to je přece takový "normální" úkaz - jedete si autem po malé silničce mezi vesnicemi, když tu se před vámi objeví žebřiňák tažený skupinkou podivně oblečených lidí... Naprosá klasika, ne? Nejvíc překvapení z nás ale asi byli dělníci mezi Pavlovem a Zaječí. Po cestě jsme totiž "píchli".
Tedy píchli, prostě se nám začalo rozpadat kolo - dřevěné součásti začaly vyjíždět z kovového okruží (ne, odborné termíny neznám). Což byl docela problém, protože na voze jsme měli naložené veškeré vybavení.
A tak jsme vůz podepřeli a běželi za dělníky, jestli by nám nemohli půjčit nějaké nářadí. Naneštěstí neměli nic, co by nám pomohlo, a tak nakonec kolo museli kluci vyplést, aby nemělo šanci se dál rozjíždět. Padla na to veškerá naše lana ke stanům a zabralo to asi hodinu, ale pak jsme mohli jet dál :-)
Do cíle jsme nakonec dojeli, i když jsme kolo hlídali a kontrolovali co 100 metrů. Nicméně druhý den už to úplně nedalo. A nepomohl mu ani "velmi dobový" silikon. Nakonec jsme tedy neplánovaně dojeli o den dřív pro auta, materiál přeskládali, odvezli a pak putovali "na lehko".
URSI v záři blesků novinových fotografů
Dobře, dobře, přiznávám se. Můžu za to já. Přihřála jsem si polívčičku a ve svém volnu napsala o Putování článek k nám na iDNES. Nakonec ho vydal i papír, a tak jsme se dostali do regionálního zpravodajství. Sice jsem fotila jako divá, ale jednoduše jsem neměla přístup k intenretu, abych poslala fotky do redakčního systému.
A tak musela přijet naše fotografka Anička a my pózovali :-) Na výsledek profesionálního focení se můžete podívat ZDE.
Dostali jsme se i do Deníku, ale internetovou verzi článku už jsem bohužel nedohledala.
Když bereme i naturálie...
V každé vesnici o našem příchodu informovaly vylepené plakáty a následně hlášení místního rozhlasu. A na naší poslední zastávce v Šakvicích se Daniel paní starostce zmínil, že může vyhlásit, že bereme i jídlo. A strhla se lavina...
Ještě odpoledne u našeho ležení zastavilo auto, z něj se vyklonila paní a vnutila nám misku těstovinového salátu. Před vystoupením se pak začali trousit místní a nosili všechno možné - zeleninu ze zahrádky, která jim přebývá, vajíčka, víno, šťávy a dokonce i domácí koňak. Bylo to suprové. Měli jsme tolik jídla, že bychom si z toho udělali druhou večeři. Že my to nehlásili v každé obci... :-)
 |
| A stejně to byla romantika... |
