Zobrazují se příspěvky se štítkemvýlet. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýlet. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 14. února 2013

SLOVINSKO II.: Postojnska Jama - pár praktických informací

Postojska Jama leží necelých 50 kilometrů od Lublaně u města Postojna. Na dálnici je dobře značená a i když člověk sjede na místní komunikace a projíždí obcí, na každé křižovatce je příslušná cedule a dovede vás až k cíli. Kousek od vchodu pak je parkoviště. My zaparkovali v pohodě, ale netuším, jak na tom bude v hlavní turistické sezóně. Parkovné je 3,50€ (platí se při odjezdu).

Od parkoviště ke kase to je kousek. Ke vlezu do jeskyně pak asi dalších 400 metrů. Normálně pohoda, že jo. Vyasfaltovaný chodníček, dá se to zvládnout na podpatkách. Jenže nám zrovna neuvěřitelně pršelo, foukalo, byla kosa. Těch pár set metrů bylo utrpení...

Briliant a Pilíř, symboly Postojnské jeskyně. Briliant je prý nejkrásnějším stalagmitem. Zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/

Ale zpět ke kase. Vlezné je docela drahé. My jsme šli na základní okruh a jako studenty nás to vyšlo na 18,30€, plná sazba je 22,90€. Malý tip - nekontrolují platnost ISICů, takže třeba Daniel ho jen vyndal a v pohodě jsme si koupili studentské. Zvýhodněné vstupné pak mají děti do 15 let a škvrňata do 5 let. Doporučuji si za 1€ půjčit audio průvodce (i pro angličtináře). S Danielem jsme poslouchali obojí a pan průvodce to docela odflákl. Z audia jsme se toho dozvěděli mnohem víc a i nejrůznější zajímavosti, takže jsme to pak holkám tlumočili.

Je možné si koupit i zvýhodněné vstupenky do dalších částí (plné vstupné / děti do 5let / děti do 15let / studenti):
Jeskyně+nedaleký hrad - 27,90 € / 2,00€ / 16,74€ / 22,32€
Jeskyně+vivarium+hrad+expozice motýlů - 33,20€ / 3,00€ / 20,54€ / 26,56€
Jeskyně+vivárium+expozice motýlů - 27,00€ / 2,00€ / 16,20€ / 21,60€
Vivárium+expozice motýlů - 8,00€ / 1,00€ / 4,80€ / 6,40€

Zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/

Od listopadu do března jsou prohlídky třikrát denně - v 10:00, 12:00 a 15:00. V dubnu a říjnu v 10:00, 12:00, 14:00 a 16:00. Od května do září se do jeskyně podíváte od devíti ráno do pěti odpoledne každou hodinu, v červenci a srpnu i v 18:00. Více info se dozvíte na stránkách Postojnské jeskyně.

A teď něco málo informací:

Krasové Postojnské jeskyně jsou dlouhé něco málo přes 20 kilometrů, z toho je 5,3 kilometru otevřeno pro veřejnost. A to z nich dělá nejdelší turisticky přístupné jeskyně na světě.

Jeskyně byly vytvořené podzemní říčkou s názvem Pivka a objeveny byly v 17. století Janezem Vajkardem Valvasorem. Další další části jeskyní pak objevil v roce 1818 Luko Čeč, který připravoval jeskyně pro návštěvu rakouského císaře Františka I. Zajímavé je, že do jeskyní se sjížděla smetánka z celé Evropy - byla to dost prestižní záležitost podívat se tam. Císař František se svou ženou Sisi tam byli několikrát a jeskyně si zamilovali.

Macarát jeskynní, zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/

Jeskyně byly otevřeny pro veřejnost v roce 1819 a Čeč se stal jejich prvním oficiálním průvodcem. První elektrické osvětlení bylo instalováno v roce 1872, což bylo ještě dříve než byla osvětlena Lublaň a dokonce i dřív než Londýn. V téže době byl také v jeskyni instalován turistický vláček.

Jeskyně jsou domovem endemického obojživelníka zvaného macarát jeskynní. Na konci prohlídky je velké akvárium s těmito prapodivnými zvířátky. Dožívají se až 100 let a i 7 let vydrží bez potravy. Mají částečně vyvinuté střední ucho a mají plíce i žábry... Podivná hříčka přírody... Postojnské jeskyně jsou údajně jediné místo na světě, kde mohou turisté tato zvířata vidět.

Akvárium s macaráty. Zdroj: http://www.postojnska-jama.eu/en/visit-information#!gallery[mixed]/1/

Takže jestli se chystáte na Slovinsko, Postojnska jama by vám neměla uniknout. Je to krásná podívaná. O tom ale zase v příštím článku.

Lucie

úterý 5. února 2013

SLOVINSKO I.: Další rychlovýlet, směr Maribor (2. února)

4:00 ráno. Brno. Je tma, zima a hnusně. A my vstáváme, abychom se vypravili do Slovinska. Sakra, koho to napadlo vstávat takhle brzo? Danieli? Máme za sebou hodinu a půl! spánku, protože večer bylo ještě potřeba dodělat hromadu věcí (pojištění, doplánování cesty a tak).

No nic, jdu se do koupelny zkulturnit, udělat ze sebe člověka, doházím věci do kabelky, vykopu Daniela z postele (jeho vstávání je vážně tristní) a už se soukáme do auta. Musíme ještě vyzvednout Vandu v Soběšicích a Adélu v Králově Poli, která do Koperu jede studovat a my ji tam vezeme, a už se řítíme směrem na Vídeň, Graz a Maribor.

Nakonec jsme z Brna odjeli před šestou a k Mariboru jsme přijížděli kolem tři čtvrtě na deset. Takže necelé čtyři hodiny. Zaparkovali jsme v centru města v podzemních garážích, kde hodina parkování stála 0,90€. To mi přijde docela fajn. Navíc městečko je malinké, takže historické centrum se dá projít za chvilku.


Františkánský kostel Panny Marie zezadu

Vyrazili jsme na Trg svobode na severním okraji historického centra a první, co jsme uviděli, byl františkánský kostel Panny Marie z přelomu 19. a 20. století. Impozantní stavba. Na samotném náměstí za kostelem pak byl socialistický pomník bojovníků za svobodu a mariborský hrad.


Dan a holky před socialistickým pomníkem

Prokličkovali jsme městem a mrkli na Lent - renovovanou část středověkého Mariboru. Je to vlastně několik set metrů nábřeží Drávy. A k vidění je na něm nejstarší vinný keř na světě (Stara trta), který se vine po zdi zdejšího vinařství. Tato rarita je stará minimálně 380 let a je i zapsaná v Guinessově knize rekordů.


Nejstarší vinný keř a Daniel
Jde o starou, původní slovinskou odrůdu Žametovka či Modrá Kavčina. "Staré víno" dává podle průvodce každoročně kolem 35-55 kg hroznů, což naplní asi stovku čtvrtinových lahviček, které jsou určeny jen pro reprezentační účely. Potomci keře se ale rozšířily do celého světa a dají se dohledat na mapě ve vinařství.


Takto vypadal dřív - vyfoceno na výstavě

Do domku, po kterém se keř vine, se dá zajít a mrknout na malou historickou výstavu o zdejším vinařstvím. Dá se tam i koupit víno, ale přišlo nám dost drahé. Každopádně na recepci sedí milá slečna a dají se tam pořídit pěkné pohledy :-)

V Mariboru je spousta zapadlých uliček a dvorků, do kterých se dá nakouknout. Některé jsou hezčí, některé méně. Moc velké město to ale není. Pokud si myslíte, že tam strávíte celý den na procházce po historickém centru, tak to nejspíš budete zklamaní.


Barevná ulička mezi domy

Vnitřní dvorek jednoho z domků

Za vidění stojí snad ještě synagoga, Soudní věž, Národní dům (který vznikl podle plánů českého architekta Jana Vejrycha v letech 1897-1898, za vzor mu posloužil jeho návrh pardubické radnice), Univerzitní knihovna, přilehlý park a naproti ležící katedrální kostel sv. Jana Křtitele, Vodní věž na kraji Lentu, a to je skoro všechno. Samozřejmě se dá najít ještě několik zajímavých budov či parků, ale není to žádná sláva. Navíc nám začalo hrozně pršet...

Národní dům
Univerzitní knihovna
A tak jsme zapadli to skvělé malé kavárny s názvem Iglu bar na ulici Vetrinjska 13. Vnitřek není nic, z čeho bych si sedla na zadek, ale nadchly mě místní dortíky. Ano, na jídlo mě dostanou vždycky. Obzvlášť na čokoládové dortíky... No a tak jsme si dali kávičku a dortík a všechny byly úžasné! Každý stál 1,90€, ať už to byl Sacher nebo ovocný řez.


Pokud chcete na dobrou kávu a excelentní zákusek, rozhodně se stavte v Iglu baru.

Protože stále lilo a nemělo cenu se courat po městě, vydali jsme se poklusem k autu a vyrazili na další cestu. Původně byla v plánu Lublaň, ale v tomhle počasí to nešlo. A tak jsme rozhodli, že ji navštívíme až na zpáteční cestě. Před námi tak byla Postojnska Jama - jedna z největších krasových jeskyní světa.

Lucie