SLOVINSKO I.: Další rychlovýlet, směr Maribor (2. února)

4:00 ráno. Brno. Je tma, zima a hnusně. A my vstáváme, abychom se vypravili do Slovinska. Sakra, koho to napadlo vstávat takhle brzo? Danieli? Máme za sebou hodinu a půl! spánku, protože večer bylo ještě potřeba dodělat hromadu věcí (pojištění, doplánování cesty a tak).

No nic, jdu se do koupelny zkulturnit, udělat ze sebe člověka, doházím věci do kabelky, vykopu Daniela z postele (jeho vstávání je vážně tristní) a už se soukáme do auta. Musíme ještě vyzvednout Vandu v Soběšicích a Adélu v Králově Poli, která do Koperu jede studovat a my ji tam vezeme, a už se řítíme směrem na Vídeň, Graz a Maribor.

Nakonec jsme z Brna odjeli před šestou a k Mariboru jsme přijížděli kolem tři čtvrtě na deset. Takže necelé čtyři hodiny. Zaparkovali jsme v centru města v podzemních garážích, kde hodina parkování stála 0,90€. To mi přijde docela fajn. Navíc městečko je malinké, takže historické centrum se dá projít za chvilku.

Františkánský kostel Panny Marie zezadu

Vyrazili jsme na Trg svobode na severním okraji historického centra a první, co jsme uviděli, byl františkánský kostel Panny Marie z přelomu 19. a 20. století. Impozantní stavba. Na samotném náměstí za kostelem pak byl socialistický pomník bojovníků za svobodu a mariborský hrad.

Dan a holky před socialistickým pomníkem

Prokličkovali jsme městem a mrkli na Lent - renovovanou část středověkého Mariboru. Je to vlastně několik set metrů nábřeží Drávy. A k vidění je na něm nejstarší vinný keř na světě (Stara trta), který se vine po zdi zdejšího vinařství. Tato rarita je stará minimálně 380 let a je i zapsaná v Guinessově knize rekordů.

Nejstarší vinný keř a Daniel

Jde o starou, původní slovinskou odrůdu Žametovka či Modrá Kavčina. "Staré víno" dává podle průvodce každoročně kolem 35-55 kg hroznů, což naplní asi stovku čtvrtinových lahviček, které jsou určeny jen pro reprezentační účely. Potomci keře se ale rozšířily do celého světa a dají se dohledat na mapě ve vinařství.

Takto vypadal dřív - vyfoceno na výstavě

Do domku, po kterém se keř vine, se dá zajít a mrknout na malou historickou výstavu o zdejším vinařstvím. Dá se tam i koupit víno, ale přišlo nám dost drahé. Každopádně na recepci sedí milá slečna a dají se tam pořídit pěkné pohledy :-)

V Mariboru je spousta zapadlých uliček a dvorků, do kterých se dá nakouknout. Některé jsou hezčí, některé méně. Moc velké město to ale není. Pokud si myslíte, že tam strávíte celý den na procházce po historickém centru, tak to nejspíš budete zklamaní.

Barevná ulička mezi domy

Vnitřní dvorek jednoho z domků

Za vidění stojí snad ještě synagoga, Soudní věž, Národní dům (který vznikl podle plánů českého architekta Jana Vejrycha v letech 1897-1898, za vzor mu posloužil jeho návrh pardubické radnice), Univerzitní knihovna, přilehlý park a naproti ležící katedrální kostel sv. Jana Křtitele, Vodní věž na kraji Lentu, a to je skoro všechno. Samozřejmě se dá najít ještě několik zajímavých budov či parků, ale není to žádná sláva. Navíc nám začalo hrozně pršet...

Národní dům

Univerzitní knihovna

A tak jsme zapadli to skvělé malé kavárny s názvem Iglu bar na ulici Vetrinjska 13. Vnitřek není nic, z čeho bych si sedla na zadek, ale nadchly mě místní dortíky. Ano, na jídlo mě dostanou vždycky. Obzvlášť na čokoládové dortíky... No a tak jsme si dali kávičku a dortík a všechny byly úžasné! Každý stál 1,90€, ať už to byl Sacher nebo ovocný řez.

Pokud chcete na dobrou kávu a excelentní zákusek, rozhodně se stavte v Iglu baru.

Protože stále lilo a nemělo cenu se courat po městě, vydali jsme se poklusem k autu a vyrazili na další cestu. Původně byla v plánu Lublaň, ale v tomhle počasí to nešlo. A tak jsme rozhodli, že ji navštívíme až na zpáteční cestě. Před námi tak byla Postojnska Jama - jedna z největších krasových jeskyní světa.

Lucie