Cestování po středověku, aneb po silnici s žebřiňákem

Že to zní značně nepravdopodobně? Že se dnes cestuje už na malinko jiné úrovni? Že takový nápad může dostat jen banda trotlů? Ano. Ano. A ještě jednou ano. Je to tak. Ale protože žiju s šermířem (a rozepsala jsem se o tom už ZDE), obětovala jsem část své dovolené (spíše pseudodovolené, protože nejsem v klasickém pracovním poměru...) a na týden jsme s naší šermířskou skupinou vyrazili na konci prázdnin na historické Putování po jižní Moravě.

Celé osazenstvo Putování v Pavlově pod Děvičkama.

Takové Putování vypadá asi tak, že nabalíme spací kožešiny, lněné oblečení, měděné kotle a jednu velkou skládačku zvanou žebřinový vůz a vypravíme se do Vranovic. Tam totiž naše letošní Putování začalo. No a ve Vranovicích u fotbalového hřiště tu skládačku seskládáme do jediné pojízdné věci, která nám bude následující necelý týden sloužit. Ano, auta jsou nemilostrdně odvezena do obce, kde máme končit, a pak už ťapeme po svých. Tak dobrá, jedno auto se zásobama nám zůstalo, ale víc ani ťuk.

Historické ležení ve Vranovicích.

Zní to romanticky? Jen do prvního kopce :-) Žádného koníka totiž nemáme. Ani osla. Jen pár výkonných volů (chlapi prominou...). Ale jo, byla to paráda. Z Vranovic jsme vyrazili do Pouzdřan, z nich do Pavlova, pak Zaječí a končili jsme v Šakvicích. Prostě nádherná oblast kolem nádrží Nové Mlýny. No a co je toto za oblast? Vinařská. Takže i naše večery tomu odpovídaly...

Právě začíná stoupání do jednoho z nejhorších kopců - k Pavlovu. V pozadí Dívčí hrad.

Ale jak takové Putování vlastně probíhá? Je to docela jednoduché - prostě přesně tak, jako za starých dobrých husitských časů (až na ty asfaltky, po kterých jsme většinou ten vůz táhli). Ráno jsme se nějak vykopali (poměrně brzo, protože pak začalo pařit slunko a v gotických stanech začalo být nedýchatelno), zabalili kožešiny a ostatní spaní, shodili historické ležení, naskládali věci na žebřiňák a vydali se na pochod do další vsi. Když se šlo po rovince, byla to docela pohodička (až na neuvěřitelný pařák). Do kopce to pak byl masakr. A z kopce to taky nebyl úplně ideál. On ten náš žebřinový vůz sice má jakési brzdy, ale ty fungují jen dost sporadicky...

Stavíme markýzu

Odpoledne jsme pak dorazili do další zastávky. Opět poslavili tábor, uvařili si na ohni něco dobrého a připravovali se na vystoupení. V každé obci jsme totiž na oplátku za poskytnutý prostor, kde můžeme přespat a případně se umýt, zahráli představení. Za dobrovolný příspěvěk diváků. Nacvičený jsme měli příběh o bodré hospodské, kterou mírně řečeno namíchli páni rytíři, když jí rozmlátili hospodu, a tak se rozhodla jim to nandat. A dotáhla to tak daleko, až vyhrála ruku krásné dcery urozené paní. Ale nebyl by to pořádný příběh, kdyby tam nebyly tvrdé souboje, vtipné prupovídky, pletichaření, nervózní omdlévající rytíř i ožrala (že jo, Dane) a na závěr převlečený nejošklivější bojovník za princeznu... :-)

Děkovačka po představení v Zaječí (foto by Sofi)

Podle reakcí dětí se divadlo líbilo. A i dospělým. Pak už jsme divákům umožnili vstup do ležení - aby viděli, jak se žilo, vařilo a putovalo. A měli možnost vyzkoušet si i zbroj nebo zbraně. Obvykle to skončilo tak, že nejdřív děti měly respekt. Pak se člověk chvíli nedíval a už se mydlily kovovými meči, palcáty a dalšími srandami. Teda ona to zas taková legrace nebyla - ačkoli ty zbraně jsou tupené, i tak jsou docela nebezpečné... Ale to dětem evidentně nevadilo. Ti odvážnější pak nastoupili proti našim klukům a "šermovali" s nimi. Vypadalo to spíš tak, že kluci jen v bruchách (kalhoty) stáli proti oplechovaným postavičkám a levou zadní odráželi útoky :-)


Díte v plechách, se štítem a mečem vs. Jiří s klackem... Kdo asi vyhrál?

No a když i poslední rodiče otáhli své ratolesti od palcátů, mečů a tesáků, vydali jsme se najít místní sklípky. Taky aby ne, když jsme byli na Pálavě, že. Za svitu kožených luceren a olejových lampiček jsme pak uskrávali z pohárů, povídali si a zpívali. A nakonec jsme se opět zachumlali do kožešin, abychom ráno zase strhli ležení a vydali se putovat dál...

Večerní posezení

Lucie