SAE I.: Přípravy na cestu

Všechno to začalo poměrně nenápadně: Daniel rozhodl, že v zimě pojedeme do tepla na dovolenou. Zaradovala jsem se, že konečně uvidím Turecko, případně nějakou severoafrickou zemi. Jenže protože zrovna v této lokalitě zuří boje a protože podle Dana v Turecku není teplo (20-25°C podle něj prostě v únoru není dostatečné), musíme vyjet někam dál. V úvahu tedy připadaly Kapverdské ostrovy, Jižní Amerika, Blízký Východ nebo jižní Afrika. No a konečné rozhodnutí (rozuměj – rozhodnutí Danýska) padlo na Kapverdské ostrovy. A já se zrovna nebránila, lépe řečeno – naprosto jsme se nadchla...

Pár týdnů před zamýšleným odletem jsme se o svém záměru vydovolenkovat se u západního pobřeží Afriky zmínili před Filem. No a nemohlo to dopadnout jinak – Fil s Perlou (Zuzankou) se rozhodli, že pofrčí s námi. A tak jsme celí natěšení vybírali last minute na Kapverdy. Tak nějak to celé padlo na mě – co pár dní jsem kontrolovala nabídky přes portál dovolena.cz a vypadalo to velmi slibně. Ještě v lednu byly dovolené přímo pohádkové – vybrali jsme si hotel Oasis Atlantico Belorizote (4*) přímo na ostrově Sal a všechno vypadalo perfektně.

Jenže na začátku února (termín jsme měli naplánovaný na 15.-23.2.) se náhle vše začalo tak nějak kazit. Zájezdy už nepadali na tak pěknou cenu (necelých 16 tisíc s polopenzí za 9 dní, ale pouze 20 tisíc), v nabídce přestaly být ostatní hotely (původně jich bylo cca 8), až nakonec zmizel i ten náš a nabídky na Kapverdy začínaly na 32 tisících. Nic proti, ale já těch dvaatřicet tisíc na účtě prostě neměla. No a tak jsme narychlo hledali jinou alternativu.

Další varianta padla na Spojené Arabské Emiráty. Nikdy by mě nenapadlo, že se podívám do Dubaje, ale nakonec se stalo. Po velmi rychlém rozhodnutí (ve čtvrtek dopoledne) jsem udělala nezávaznou objednávku na hotel Umm Al Quawain Beach Hotel ve stejně nazvaném emirátu, který leží cca 50 kilometrů severně od Dubaje. Do hodiny se mi ozvala slečna ze StudentAgency, že mají moji poptávku a že to můžeme realizovat. Je to ale potřeba sjednat ideálně hned, aby se stihlo všechno zařídit. Jenže tím moje dva dny plné stresíku (jak s oblibou říká Dan a dělá si ze mě srandu, protože jsem prostě stresař), měly teprve začít.

Okamžitě jsem volala Danovi i Filovi, jestli jsou schopni dostavit se s požadovaným obnosem (a ne úplně zanedbatelných) v půl páté odpoledne na náměstí Svobody, abychom podepsali a zaplatili smlouvu, protože jinak nám nejsou schopni vystavit víza ani zarezervovat letenky a hotel. To naštěstí klaplo. Zařídit víza pak mělo trvat minimálně čtyři dny.

Jenže Daniel ještě neměl pas, protože si ho dal dělat na poslední chvíli. Na Kapverdách totiž bylo možné koupit víza až na letišti. Ve Spojených Arabských Emirátech mají ale mnohem striktnější režim, a tak musely být vyřízené dřív. A tak nastal problém číslo 1: vydají panu Šobáňovi pas už v pátek ráno nebo až v pondělí? Pátek by byl ještě v pohodě, pondělí by už nepřipadalo v úvahu, vzhledem ke středečnímu odletu.

No a tak hned v pátek ráno naklusal na magistrát, udělal psí oči, a paní úřednice mu vybalila čerstvě dovezenou krabici s doklady a pas mu vydala. Uf. Pasy nascanovány, poslány cestovce a a já si oddychla. Přibližně tak na hodinu. V tu chvíli mi totiž zazvonil telefon a slečna ze StudentAgency mi s lítostí oznámila, že máme smůlu, protože nejsou letenky (o hotelu nemluvě – to se potvrzovalo až zpětně, takže o tom ještě neměla ani potuchy...).

Panika na entou!!! Prostě co nejrychleji jsem hledala něco jiného a volala ostatním. Ale ve zkratce - projížděla jsem nabídky portálu dovolena.cz, ostatních cestovek a googlila, co se jen dalo. 

Abych nezapomněla, do toho jsem byla v práci a dělala na textech pro iDNES.cz, takže fakt masakr. Po tom, co jsem podobnou nabídku našla u Invie a zalarmovala celé jejich obchodní oddělení (aby se opět stihla vyřídit víza), asi tak šestkrát volala střídavě Danielovi a Filovi a projela všechny možné i nemožné konkurenční nabídky, najednou mi zazvonil mobil. Na druhé straně se opět ozvala slečna ze StudentAgency – místa v letadle nakonec jsou. Takže mi spadl poměrně monstrózní kámen ze srdce. Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil – jedeme na původní (a již zaplacený) zájezd, aneb all inclusiv pobyl ve Spojených Arabských Emirátech. Je pátek odpoledne a pomalu můžeme začít doufat. O přibližně čtyři hodiny později mi slečna volá znovu – potvrdili jí i volná místa v hotelu. Teď už nedoufáme, teď už začínáme balit (nebo aspoň já...).

Lucie