Na sobotu odpoledne jsme si zarezervovali místa do hotelového autobusu do Dubaje. Dopoledne jsme ale ještě strávili na pláži. Dan s Filem se zprvu pustili do poměrně nenápadného hradu, postupně se z toho ale stal trošku megalomanský projekt. Až tak, že si ho ostatní turisti chodili fotit :-) My ho se Zuzankou zdobily mušličkama a já do toho fotila.
A že bylo na co se dívat! Gold souq byla jedna velká zlatá ulice, kde všechny výlohy krámků byly napěchované zlatými prsteny, náhrdelníky, náušnicemi a dalšími šperky. Až z toho oči přecházely. Co se mi ale vůbec nelíbilo, byli místní prodejci napodobenin světově proslulých značek. Přibližně co minutu a půl se k nám nějaký připojil a spustil tu svou básničku: "Hello sir, copy watches, handbags, t-shirts, Louis Voitton, Prada, Gucci, Dior, ..." První dva mi nevadili. Když už to takhle udělal pátý, začínala jsem být naštvaná. U desátého mi tekly nervy. S patnáctým jsem je ale vytěsnila a začala úspěšně ignorovat :)
Bohužel stavba hradu zabrala několik hodin, které se nám vymstily. Ačkoli jsme byli namazaní, prudké slunko udělalo své a někteří do večera (jiní do rána) měli různé části těla v různém stádiu a barvě pečeného raka...
Dan a Fil to odskákali zádama, já měla rudý výstřih a nárty (to úplně nechápu do teď, ale proč ne...) a Zuzka kolem linie plavek. No prostě jsme všichni více nebo méně trpěli, tentokrát ale doopravdy...
Po obědě jsme se ve tři hodiny dostavili před recepci, kde na nás čekal hotelový mikrobus, a vydali jsme se do Deira City Center v Dubaji. Tam jsme se všichni rozprchli, cíl byl ale stejný – Gold souq a Spice souq, vyhlášené městské trhy.
 |
| Vstup do Gold souq. |
A že bylo na co se dívat! Gold souq byla jedna velká zlatá ulice, kde všechny výlohy krámků byly napěchované zlatými prsteny, náhrdelníky, náušnicemi a dalšími šperky. Až z toho oči přecházely. Co se mi ale vůbec nelíbilo, byli místní prodejci napodobenin světově proslulých značek. Přibližně co minutu a půl se k nám nějaký připojil a spustil tu svou básničku: "Hello sir, copy watches, handbags, t-shirts, Louis Voitton, Prada, Gucci, Dior, ..." První dva mi nevadili. Když už to takhle udělal pátý, začínala jsem být naštvaná. U desátého mi tekly nervy. S patnáctým jsem je ale vytěsnila a začala úspěšně ignorovat :)
Víc než zlatý trh se mi ale líbil trh s kořením. Od Gold souqu jsme se propletli několika úzkými uličkami se všemožným zbožím a už nás do nosu praštila výrazná vůně koření všeho druhu. Vynořili jsme se mezi hliněnými domky a začali hledat to pravé pro nás.
Fil se Zuzankou pátrali po vanilce, my s Danem po co nejkrásnější a nejaromatičtější skořici. Od té prodávané u nás se opravdu liší. Kromě ceny hlavně ve vůni, ale i ve velikosti. Nakonec jsme koupili ještě sušené čili papričky, tak jsem na ně zvědavá, jakou budou mít sílu.
 |
| Pytle s kořením a vonnými látkami. |
Nakonec se Danovi podařilo nakoupit ještě kilo tabáku do vodní dýmky a ulovili jsme nějaké pohledy, a šlo se dál.
Naší další zastávkou byl Dubai Creek - za 120 dirhamů jsme si na hodinku pronajali malou loďku, na které nás pán provezl po zátoce. Viděli jsme tak mrakodrapy, sídla velkých firem, rezidenci guvernéra i nejstarší část města - čtvrť s názvem Bur Dubai. To už se ale začínalo smrákat, a když jsme dopluli, byla už tma. V dálce jsme tak aspoň viděli svítit nejvyšší budovu světa - Burdž Chalífu, na kterou jsme měli namířeno v pondělí.
 |
| Dubai Creek |
A pak už jsme si jen stopli dalšího taxíka a v přepočtu přibližně za 60 korun (!) se nechali odvést zpátky přes město do Deira City Centre. Tam kluci zabrousili do obchodu s pánskou společenskou módou, kde na vše byly 75% slevy. Takže Fil si odnesl košili s manžetovými knoflíčky a Dan pásek. No a já neodolala a v obchůdku naproti si koupila náramky. Hned na to nás zlákala francouzská pekárna Paul, kde jsme si dali kafe, milk shake nebo horkou čokoládu, a už jsme si to zamířili na místo odjezdu hotelového minibusu. Bylo to tak akorát včas, abychom se vypravili na další skvělou večeři.
Lucie
Lucie
Žádné komentáře:
Okomentovat