Jak už jsem psala – v půl šesté ráno jsem málem utrpěla šok, když venku začalo cosi vyhrávat a kdosi jódlovat. Naprosto jsem nepobírala, co se děje. Po chvíli vyděšeného sezení na posteli a nechápavého zírání na mobil, kde svítilo příšerných 5:36 (to znamená, že u nás bylo 2:36), mi došlo, že to možná bude nějaký zvyk zdejších muslimů. A měla jsem pravdu – první denní svolávání na modlitbu, která se musí uskutečnit ještě před svítáním. Díky všem našim evropským bohům, že nemáme islám, takové vstávání každý den by mě zabilo...
Nicméně jsem sebou flákla do polštářů a tuto příšernou zkušenost zaspala. O pár hodin později jsme se vyhrabali (bylo asi tak půl desáté, u nás tedy půl sedmé!!!) a šli na snídani.
Ta byla jedním slovem fantastiská. Švédské stoly se prohýbaly pod sladkým pečivem od nejrůznějších croassanů, buchet, bábovek, sladkých žemlí až po muffiny a lívanečky tloušťky palačinek. Vedle toho množství nejrůznějších jamů a ovocných past, které se na pečivo daly nanést. No a abychom se nenudili, na druhé části stolu si seděly zahřívané nádoby s míchanými vajíčky (případně volskými oky, omeletami a dalšími vaječnými srandami – každý den jiná), opečenými párečky (nebo slaninou), banánovou kaší a tak dále. K tomu možno chlebík nebo toast. K pití byla k dispozici voda, džusy, čaje, mléko, kakao a vždy v pravý čas přiskočil číšník s kávou. Takže ano, den jsme (stejně jako každý následující) začali obžerstvím.
Pak už následovalo převléknutí se do plavek a šli jsme trpět k vodě – trpět proto, že Zuzanka prohlásila, že jede na dovolenou trpět na pláž. Tak jsme od té doby při každé vhodné příležitosti kvůli něčemu trpěli. A to pořádně. Vlastně jsme si tak spokojeně protrpěli celou dovolenou :-)
Na pláži jsme měli k dispozici ručníky a díky all inclusiv i celý den pití, takže jsme vše potřebné vyzvedli, plácli sebou na lehátka a jak jinak – četli jsme si a trpěli.
A pak opět jídlo – tentokrát oběd. A byl opět skvělý – švédské stoly se spoustou salátů a předkrmů, dvěma druhy polévek a několika hlavními jídly. Ty se většinou daly poskládat z ochucené rýže (na másle, se zeleninou, po mexicku apod.) nebo těstovin a několika druhů mas – kuřecí, krůtí, ryby či naše oblíbené krevety. No a pak vždy následoval zákusek a mísy s hromadami ovoce. V půlce dne tedy zase obžerství.
A pak opět pláž, válení se, sbírání mušliček a pozorování krabů, kteří si to vesele uháněli po pláži a prostě trpění. Moře bylo docela studené, ale vzhledem k teplu, které bylo, to bylo docela příjemné osvěžení.
Pozdě odpoledne jsme si pak dali sprchu, nechali si nalít nějakou tu kapku alkoholu a začali hrát u bazénu společenské hry. Jak si tak mastíme Citadelu, objevil se u nás postarší Arab a koukal, co to tam provádíme. Dal se s námi do řeči a po chvíli z něj vypadlo, že je to manager našeho hotelu a jeho rodina, která je zrovna v Torontu, má právě taky ráda společenské hry. Povídali jsme si docela dlouho, nechal nám nalít další alkohol a doporučil místa v okolí vhodná k návštěvě. Nevím, jestli to je díky němu, nebo protože si nás obsluha baru u bazénu pamatuje, ale už nemusíme podepisovat konzumní lístky. Prostě na nás mrkne a vydá pití (alko i nealko) bez jakýchkoli řečí :-)
No a večeře? To snad ani nemusím psát – třetí denní obžerství, a to nepočítám hromady ovoce odpoledne u bazénu jako odpolední snack... Takže ano, jednoznačně trpíme...
Lucie
Žádné komentáře:
Okomentovat