SIC-SAR XVII.: rudé skály Arbataxu a nádherné pobřeží Costa Rei (9. srpna)

Jestli chcete zažít skutečně bílé pláže a romantiku jako prase, vyražte na Sicilské východní pobřeží, tedy Costa Rei. Z toho se picnete - kilometry bílého písku, kolem pláže stromy, skoro žádní lidé. No pohádka. K tomu se ale ještě dostanu.

Naše první zastávka další den byla v Arbataxu, který je známý rudými skalisky vystupujícími z moře. A podívaná je to vážně pěkná - tříští se o ně vlny, takže to všude stříká, hučí, je to krásné. A taky je tam keška, takže odlov byl povinný.

Po odlovu jsme opět nasedli do auta a vydali se na jih na koupání. Ty nádherné bílé pláže začínají hned pod Arbataxem, je to ale ještě hodně blízko u měst a hlavní silnice ze severu, a tak si myslím, že tam bude víc lidí. My se v průvodci dočetli, že obzvláště krásná je oblast právě Costa Rei, a tak jsme zamířili hned tam. 

Hlavní silnice vede přibližně tři kilometry od pobřeží, člověk se proto musí správně uhnout a zajet do některé z vesniček. Náš cíl byl maličký poloostrůvek u Capo Ferrato (ano, keška), kde jsme se zároveň rozhodli strávit půl den na pláži. A bylo to famózní!

Kilometry bílého písku (občas se suchýma řasama, ale to jsme tomu místu fakt odpustili) a my tam byli skoro sami. Jestli nás tam dohromady mohlo být třicet? K dalším lidem na pláži jsme to měli 50 metrů! Nechápu to - byla půlka sezony, kousek od nás kepm, ale stejnak liduprázdno. No prostě boží :-)

Den jsme prováleli na pláži, co si budeme povídat. Sice to odnesli naše spálené zadky, ale bylo nám tuze krásně. Toto byl taky poslední den, kdy jsme měli půjčené auto. Druhý den ráno jsme ho museli vrátit v Cagliari. Plán byl proto jasný - přespat co nejblíže městu (ideálně zadarmo), předat auto, projít si Cagliari a přesunout se vlakem do Sassari, kde strávíme další noc.

A jak jsme řekli, tak jsme udělali. Spát na pláži je na Sardinii zakázané, o spaní v autě u pláže se ale nikde nemluvilo. Pro tuto příležitost jsme našli skvělé místo u spiaggia di Cala Regina - pláž, parkoviště, křoví (které nejen nám posloužilo místo toalety), strážní věž, kterou můžeme omrknout.

Když se setmělo, šli jsme spát do auta a zamkli jsme se, přeci jen už to je celkem kousek od civilizace. A udělali jsme dobře. Těsně před svítáním jsem se probudila a zjistila, že kolem nás parkují další auta (večer jsme byli sami) a v okolí se pohybují lidi. Asi rybáři, ale mě to dost vyděsilo. Takže jsem ještě napůl oblblá začala budit Dana.

"Dane, Dane, vzbuď se!"
"No co je?"
"Kolem jsou nějaký lidi. A auta!"
"Jsme na parkovišti, to je normální, že tu jsou auta."
"Ale včera tu nebyly!"
"A dělají něco divnýho?"
"Ne, jen tu jsou."
"No, tak mi dej pokoj a spi..."

Toliko ke starosti o svou drahou polovičku. No nic, zaspala jsem je a ráno už tam zase nebyli - ani lidi, ani auta. A uznávám, když jsem rozespalá, situace nevyhodnocuju úplně dobře... Což se během dovolené projevilo ještě několikrát (takže jsem ráda, že mě Dan nezabil)...

Lucie

SIC-SAR XIII.: západ slunce nad Nebidou a kemp zadarmo (6. srpna)

Bellavista di Nebida je vlastně kopec přímo nad mořem, kolem kterého je dokola chodníček a dokonce restaurace. Výhledy jsou fakt krásné, to se musí nechat. Jen těch lidí... My jsme (hlavně kvůli další kešce) ale vylezli i nahoru na kopec, a to bylo snad ještě hezčí. Tam totiž turisti nedošli. My tak měli pro sebe vrcholek kopce, západ slunce a polorozpadlou kapličku. Nádhera!

Pomalu se blížil večer a my přemýšleli, kde tentokrát složíme hlavu. O kousek dál na sever je další turistická atrakce - Porto Flavia. Řekli jsme si, že jeho návštěvu necháme až na zítra, přiblížíme se ale co nejvíc. Sjeli jsme proto další těžařskou vesničkou Masua až k pobřeží a doufali, že najdeme nějaké místo, kde přespíme.

Dole u pláže byl skutečně kemp. Hlavně tedy pro karavany, kterých tam pár bylo. Ovšem zase nic, kde by byla hlava na hlavě. Nepotkali jsme žádnou oficiální bránu, žádného hlídače nebo výběrčího poplatků, a tak jsme po krátkém přemýšlení nasedli do auta a jeli se podívat dál do hlubin kempu. On se totiž táhl po celém vyvýšeném pobřeží. Původní záměr byl, že to omrknem a třeba uvidíme ještě i ten slavný přístav.

V tom lesíku vepředu jsme spali.

No jo, jenže nikde žádná informace o ceně za stan, nikde nikdo, jen krásný světlý les a moře. Po chvilce jízdy jsme narazili na jediný stan široko daleko s partičkou mladých výletníků. Šli jsme se zeptat, jak to tady chodí. A oni celí vysmátí, že už tu bydlí několik dní, nic neplatí, nikdo jim nic neřekl. Paráda :-) 

Našeho Fiatka Pandu jsme zaparkovali u cesty, vytáhli čelovky (už se solidně setmělo) a šli stavět stan. Jakmile bylo spaní vyřešeno, rozbalili jsme zásoby a vydatně povečeřeli s výhledem na moře. Takhle parádní spaní jsme ani nečekali.

Výhled ze stanu po ránu

Ráno jsme zjistili, že Porto Flavia holt neuvidíme - evidentně je přístupný jen lodí. Co už. Brzy bylo rozhodnuto o náhradním plánu - koupačka a opalovačka. A tak jsme dopoledne prováleli na místní pláži a užívali si línou dovolenou.

Jakmile nás to omrzelo, skočili jsme pod plážovou sprchu, sbalili věci a s naším modrým drakem vyrazili za dalším cílem - jednou z nejkrásnějších pláží Sardinie a věží Su Nuraxi, jedinou místní památkou zapsanou do UNESO.

Lucie

BENÁTKY II.: Rychlovýlet, aneb Moje první spaní na pláži... (25. srpna)

V sobotu odpoledne jsme dorazili k pláži ValleVecchia nedaleko městečka Lugugnana (či Lagugnana). Na této pláži nečekejte moc turistů - jde totiž o místo, kam se chodí koupat místní. Na konci písečné cesty je obrovské placené parkoviště, které je přes den nacpané k prasknutí. Večer se ale úplně vyprázdní. My přijeli mezi šestou a sedmou hodinou a už jsme neplatili ani parkovné.

Informační tabule

Celá oblast je chráněná ptačí rezervace. Nesmí se proto parkovat jinde, je zakazáno používat i ve sprchách jakákoli mýdla nebo šampony a k pláži se může dojít jen po vyznačených cestách - zaběhnout do lesa se prostě nesmí. Kupodivu to vypadalo, že to všichni dodržují. Na pláži se nesmí rozdělávat oheň a stavět stany, ale na nějakém blogu se Daniel těsně před odjezdem dočetl, že pokud toto dodržíme, dá se tam přespat.

Příchod k pláži po chodníčku.

Zaparkovali jsme tedy na písečno-travnatém parkovišti a vydali se podívat na pláž. Vzadu za parkovištěm bylo i stáni pro karavany. Pláž se pomalu vylidňovala a my neodolali a naběhli do vody (aspoň po kolena). Bylo tam krásně. Slunce, voda, písek. Vrátili jsme se k autu, pobrali věci na spaní a na jídlo a šli jsme si udělat picnick. Nechtěli jsme roztahovat spacáky příliš brzo a provokovat, tak jsme si alespoň roztáhli karimatky a na ně deky a hodovali.

První pohled na pláž - úžasný západ slunce.

Brněnská výprava - Daniel, Psycho a Růženka (jen já jsem za foťákem).

Přiznám se, že jsme měli docela strach - jestli to tam třeba nechodí kontrolovat nějací strážci? Nebo co když přijedou policajti a dostaneme pokutu? Nic takového se ale nekonalo. Jen přibližně od devíti do jedenácti se po několik kilometrů dlouhé pláži proháněl traktor a "česal" písek. Vůbec nás ale neřešil a jen si jezdil kolem.

V průběhu noci údajně kus od nás bylo nějaké veselí. Kdosi tam měl zapálený oheň a kolem halekaly jakési postavy. O nás buď nevěděli, nebo jsme jim byli ukradení. Každopádně nás nerušili. O tom já ale nic nevím, totálně jsem to zaspala...

Naše ležení po ránu...



Ráno bylo parkoviště liduprázdné. Vzadu jsou vidět karavany, které tam také mohly parkovat.



Jediný (dost výrazný) problém, který jsme měli, byli komáři. Večer foukal od moře vítr, a to bylo naprosto v pohodě. S Danielem jsme se ještě za měsíčku šli projít po pláži (romantika musela být, když jsme slavili to roční výročí), a ani jednou se do nás ty krvežíznivé potvory nepustili. Jenže tak v půli noci vítr ustal a na nás se snesl oblak komárů. Do rána jsme byli všichni naprosto příšerně poštípaní a nepomohl repelent ani šátek přes obličej, pod kterým se ale nedalo dýchat...

Dlouhá pláž ValleVecchia mazi Caorle (vlevo) a Bibione (vpravo).

Jinak to bylo spaní naprosto luxusní. Ráno jsme se na pláži nasnídali, já se proběhla vodou a sbírala mušličky, zabalili jsme věci a vypravili se k autu. Vyčistit zuby a opláchnout v umývárkách a můžeme jet. Je tam i sprcha, ale jen studená a venkovní. No a pak už jsme si to zamířili rovnou cestou k přívozu do Benátek...

Lucie