Jestli chcete zažít skutečně bílé pláže a romantiku jako prase, vyražte na Sicilské východní pobřeží, tedy Costa Rei. Z toho se picnete - kilometry bílého písku, kolem pláže stromy, skoro žádní lidé. No pohádka. K tomu se ale ještě dostanu.
Naše první zastávka další den byla v Arbataxu, který je známý rudými skalisky vystupujícími z moře. A podívaná je to vážně pěkná - tříští se o ně vlny, takže to všude stříká, hučí, je to krásné. A taky je tam keška, takže odlov byl povinný.
Po odlovu jsme opět nasedli do auta a vydali se na jih na koupání. Ty nádherné bílé pláže začínají hned pod Arbataxem, je to ale ještě hodně blízko u měst a hlavní silnice ze severu, a tak si myslím, že tam bude víc lidí. My se v průvodci dočetli, že obzvláště krásná je oblast právě Costa Rei, a tak jsme zamířili hned tam.
Hlavní silnice vede přibližně tři kilometry od pobřeží, člověk se proto musí správně uhnout a zajet do některé z vesniček. Náš cíl byl maličký poloostrůvek u Capo Ferrato (ano, keška), kde jsme se zároveň rozhodli strávit půl den na pláži. A bylo to famózní!
Kilometry bílého písku (občas se suchýma řasama, ale to jsme tomu místu fakt odpustili) a my tam byli skoro sami. Jestli nás tam dohromady mohlo být třicet? K dalším lidem na pláži jsme to měli 50 metrů! Nechápu to - byla půlka sezony, kousek od nás kepm, ale stejnak liduprázdno. No prostě boží :-)
Den jsme prováleli na pláži, co si budeme povídat. Sice to odnesli naše spálené zadky, ale bylo nám tuze krásně. Toto byl taky poslední den, kdy jsme měli půjčené auto. Druhý den ráno jsme ho museli vrátit v Cagliari. Plán byl proto jasný - přespat co nejblíže městu (ideálně zadarmo), předat auto, projít si Cagliari a přesunout se vlakem do Sassari, kde strávíme další noc.
A jak jsme řekli, tak jsme udělali. Spát na pláži je na Sardinii zakázané, o spaní v autě u pláže se ale nikde nemluvilo. Pro tuto příležitost jsme našli skvělé místo u spiaggia di Cala Regina - pláž, parkoviště, křoví (které nejen nám posloužilo místo toalety), strážní věž, kterou můžeme omrknout.
Když se setmělo, šli jsme spát do auta a zamkli jsme se, přeci jen už to je celkem kousek od civilizace. A udělali jsme dobře. Těsně před svítáním jsem se probudila a zjistila, že kolem nás parkují další auta (večer jsme byli sami) a v okolí se pohybují lidi. Asi rybáři, ale mě to dost vyděsilo. Takže jsem ještě napůl oblblá začala budit Dana.
"Dane, Dane, vzbuď se!"
"No co je?"
"Kolem jsou nějaký lidi. A auta!"
"Jsme na parkovišti, to je normální, že tu jsou auta."
"Ale včera tu nebyly!"
"A dělají něco divnýho?"
"Ne, jen tu jsou."
"No, tak mi dej pokoj a spi..."
Toliko ke starosti o svou drahou polovičku. No nic, zaspala jsem je a ráno už tam zase nebyli - ani lidi, ani auta. A uznávám, když jsem rozespalá, situace nevyhodnocuju úplně dobře... Což se během dovolené projevilo ještě několikrát (takže jsem ráda, že mě Dan nezabil)...
Lucie
Naše první zastávka další den byla v Arbataxu, který je známý rudými skalisky vystupujícími z moře. A podívaná je to vážně pěkná - tříští se o ně vlny, takže to všude stříká, hučí, je to krásné. A taky je tam keška, takže odlov byl povinný.
Hlavní silnice vede přibližně tři kilometry od pobřeží, člověk se proto musí správně uhnout a zajet do některé z vesniček. Náš cíl byl maličký poloostrůvek u Capo Ferrato (ano, keška), kde jsme se zároveň rozhodli strávit půl den na pláži. A bylo to famózní!
Kilometry bílého písku (občas se suchýma řasama, ale to jsme tomu místu fakt odpustili) a my tam byli skoro sami. Jestli nás tam dohromady mohlo být třicet? K dalším lidem na pláži jsme to měli 50 metrů! Nechápu to - byla půlka sezony, kousek od nás kepm, ale stejnak liduprázdno. No prostě boží :-)
Den jsme prováleli na pláži, co si budeme povídat. Sice to odnesli naše spálené zadky, ale bylo nám tuze krásně. Toto byl taky poslední den, kdy jsme měli půjčené auto. Druhý den ráno jsme ho museli vrátit v Cagliari. Plán byl proto jasný - přespat co nejblíže městu (ideálně zadarmo), předat auto, projít si Cagliari a přesunout se vlakem do Sassari, kde strávíme další noc.
A jak jsme řekli, tak jsme udělali. Spát na pláži je na Sardinii zakázané, o spaní v autě u pláže se ale nikde nemluvilo. Pro tuto příležitost jsme našli skvělé místo u spiaggia di Cala Regina - pláž, parkoviště, křoví (které nejen nám posloužilo místo toalety), strážní věž, kterou můžeme omrknout.
Když se setmělo, šli jsme spát do auta a zamkli jsme se, přeci jen už to je celkem kousek od civilizace. A udělali jsme dobře. Těsně před svítáním jsem se probudila a zjistila, že kolem nás parkují další auta (večer jsme byli sami) a v okolí se pohybují lidi. Asi rybáři, ale mě to dost vyděsilo. Takže jsem ještě napůl oblblá začala budit Dana.
"Dane, Dane, vzbuď se!"
"No co je?"
"Kolem jsou nějaký lidi. A auta!"
"Jsme na parkovišti, to je normální, že tu jsou auta."
"Ale včera tu nebyly!"
"A dělají něco divnýho?"
"Ne, jen tu jsou."
"No, tak mi dej pokoj a spi..."
Toliko ke starosti o svou drahou polovičku. No nic, zaspala jsem je a ráno už tam zase nebyli - ani lidi, ani auta. A uznávám, když jsem rozespalá, situace nevyhodnocuju úplně dobře... Což se během dovolené projevilo ještě několikrát (takže jsem ráda, že mě Dan nezabil)...
Lucie
Žádné komentáře:
Okomentovat