Ráno nám začalo vtipně - bylo potřeba před vrácením umýt auto a zamaskovat škrábnutí v laku. No, tedy škrábnutí... Vzali jsme to o keř. Hodně tvrdý keř a ve velké rychlosti. Přes skoro celý bok. Takže se v tom bleděmodrém laku našeho Fiátka Pandy rýsovala bílá tenká čára od předního kola až k zadním dveřím. A vzhledem k tomu, že při půjčování si na "slepou mapu" auta obkreslili každé škrábnutí, moc se nám nechtělo platit nekřesťanské peníze za nový lak.
Zkoušeli jsme to vším možným - umýt, vyšůrovat leštěnkou, nějakými přípravky atd. No nic, pořád to bylo vidět. Nakonec se jako nejlepší varianta ukázalo mé melounové tělové máslo - když se nanesla tenká vrstvička a rozleštila se, ve správném úhlu slunečních paprsků nebylo vidět vůbec nic. A shodou okolností jsme pak před půjčovnou zaparkovali naprosto ideálně, takže ten velký Ital na žádnou rýhu nepřišel. Tadá! Jde se prozkoumat Cagliari.
Naše první kroky zamířili někam na lavičku, kde se nasnídáme, prolistujeme průvodce a rozhodneme se, co dál. Dalším úkolem bylo najít internetovou kavárnu, kde si zjistíme spoj do Sassari a následně další den do Alghera. Vše jsme zvládli a vypravili jsme se do historického centra Cagliari, tedy čtvrtí Marina a Castedu.
Připravte se, že je to trošku do kopce, což s batohy na zádech nebylo fajn. Ve výsledku to ale nebylo nic strašného. Pak už se člověk dostane do starých uliček čtvrti Marina, která je přímo nad přístavem, a je to krásné. My jsme pro přístup zvolili dlouhé schody k Bastionu di Saint Remy. A bylo to dobré rozhodnutí - ty výhledy stály za to.
Ale ve zkratce to nejdůležitější:
Čtvrť Marina je plná restaurací a tratorií, nejvýznamnější památkou zde je renesanční kostel S. Agostino. Ulice Via G. Manno odděluje čtvrť Marina od Casteddu (starého města, také Castello). Zde jsou nejvýznamnější stavby ve městě. Ve střední části, na východě, se nachází katedrála ze 13. st. Průčelí chrámu je z roku 1933 a je napodobeninou dómu v Pise.
Původně byl na staré město vstup možný pouze dvěma branami, jižní se nazývá Torre dell'Elefante, a je z roku 1307. Severní brána se jmenuje Torre di San Pancrazio. U severní brány na Piazza Arsenale se nachází Národní archeologické muzeum (Cittadella dei Musei) s prehistorickými a antickými nálezy ze Sardinie.
Dvě stě metrů severovýchodně od muzea najdeme amfiteátr (Anfiteatro Romano) z 2. st., který v současné době slouží jako přírodní divadlo. K dalším významným památkám ve městě náleží především raně křesťanský kostel San Saturno z 5. až 6. st., nejstarší sakrální stavba na Sardinii. Dále pak poutní kostel Santa María di Bonaria.
My navštívili vlastně skoro vše z výše popsaného - katedrálu, nějaké ty kostely, vylezli na Torre dell'Elefante, která se jmenuje podle na ní umístěné sošky slona, viděli amfiteátr (který byl tedy dost zklamání - oplocený a nic moc) a nakonec se vypravili na vlak do Sassari. Tam na nás čekalo milé překvapení - ve městě zrovna probíhal Festa dei Candelieri, Svátek svícnů.
Další den utekl jako voda a nám se sicilsko-sardinské putování pomalu chýlilo ke konci. Ale o tom zase až příště.
Lucie
Zkoušeli jsme to vším možným - umýt, vyšůrovat leštěnkou, nějakými přípravky atd. No nic, pořád to bylo vidět. Nakonec se jako nejlepší varianta ukázalo mé melounové tělové máslo - když se nanesla tenká vrstvička a rozleštila se, ve správném úhlu slunečních paprsků nebylo vidět vůbec nic. A shodou okolností jsme pak před půjčovnou zaparkovali naprosto ideálně, takže ten velký Ital na žádnou rýhu nepřišel. Tadá! Jde se prozkoumat Cagliari.
Naše první kroky zamířili někam na lavičku, kde se nasnídáme, prolistujeme průvodce a rozhodneme se, co dál. Dalším úkolem bylo najít internetovou kavárnu, kde si zjistíme spoj do Sassari a následně další den do Alghera. Vše jsme zvládli a vypravili jsme se do historického centra Cagliari, tedy čtvrtí Marina a Castedu.
Připravte se, že je to trošku do kopce, což s batohy na zádech nebylo fajn. Ve výsledku to ale nebylo nic strašného. Pak už se člověk dostane do starých uliček čtvrti Marina, která je přímo nad přístavem, a je to krásné. My jsme pro přístup zvolili dlouhé schody k Bastionu di Saint Remy. A bylo to dobré rozhodnutí - ty výhledy stály za to.
Ale ve zkratce to nejdůležitější:
Čtvrť Marina je plná restaurací a tratorií, nejvýznamnější památkou zde je renesanční kostel S. Agostino. Ulice Via G. Manno odděluje čtvrť Marina od Casteddu (starého města, také Castello). Zde jsou nejvýznamnější stavby ve městě. Ve střední části, na východě, se nachází katedrála ze 13. st. Průčelí chrámu je z roku 1933 a je napodobeninou dómu v Pise.
Původně byl na staré město vstup možný pouze dvěma branami, jižní se nazývá Torre dell'Elefante, a je z roku 1307. Severní brána se jmenuje Torre di San Pancrazio. U severní brány na Piazza Arsenale se nachází Národní archeologické muzeum (Cittadella dei Musei) s prehistorickými a antickými nálezy ze Sardinie.
Dvě stě metrů severovýchodně od muzea najdeme amfiteátr (Anfiteatro Romano) z 2. st., který v současné době slouží jako přírodní divadlo. K dalším významným památkám ve městě náleží především raně křesťanský kostel San Saturno z 5. až 6. st., nejstarší sakrální stavba na Sardinii. Dále pak poutní kostel Santa María di Bonaria.
My navštívili vlastně skoro vše z výše popsaného - katedrálu, nějaké ty kostely, vylezli na Torre dell'Elefante, která se jmenuje podle na ní umístěné sošky slona, viděli amfiteátr (který byl tedy dost zklamání - oplocený a nic moc) a nakonec se vypravili na vlak do Sassari. Tam na nás čekalo milé překvapení - ve městě zrovna probíhal Festa dei Candelieri, Svátek svícnů.
Další den utekl jako voda a nám se sicilsko-sardinské putování pomalu chýlilo ke konci. Ale o tom zase až příště.
Lucie
Tam to opět vypadá naprosto nádherně! :)
OdpovědětVymazatMagicBeautyLife