Díky tabletu a Danovu internetovému připojení v zahraničí jsme si ve městě Sant' Antioco našli slušně vypadající Bed&Breakfast a zamířili k němu. Tomu samozřejmě ještě předcházel odlov kešky u trosek římského mostu, a pak už přejezd na "ostrov u ostrova" spojený se Sardinií mostem. Chvilku jsme v hlavním městečku bloudili (je to tam samá jednosměrka), pak jsme ale auto nechali u silnice a vydali se pěšky.
B&B jsme našli celkem rychle, ale na zvonění nikdo neodpovídal. A kontaktní telefon taky nikdo nebral. Kdyby nebylo všude kolem těch koček, které byly fakt pěkné, asi bych už začala propadat depresi (aneb stačilo, že nám nevyšlo spaní u jezera...).
No nic, na mapě prý byl nějaký další B&B jen o kousek vedle. A tak jsme šli. Vyšli jsme z ulice a koukáme, na schodech toho druhého hotýlku jménem Belvedere seděl mladý kluk a pokuřoval. Zeptali jsme se, zda mají volný pokoj, a hned nás zval dovnitř a nabízel pohoštění. Byl to syn majitelů.
Uvnitř to byla italská klasika - trochu od všeho, takže malinko kýč. Mamka zrovna žehlila, táta tuším koukal na fotbal. A za gaučem měli hnízdo domácího mazlíka - králíka, co měl zrovna mladé. Měli jsme kliku, jindy jsou dost plní, další hosti jim ale mají přijet až druhý den, takže mají volný ten nejlepší pokoj, rozuměj - střešní apartmá. Oujé!
Co si budeme povídat - večer jsme strávili s vínkem a s dobrým jídlem na střešní terase a bylo nám moc dobře :-)
Druhý den jsme do sebe kopli snídani, syn majitelů nám výbornou angličtinou dal hromadu tipů, kam se na ostrově podívat, a vybavil nás průvodci a mapami. Přeci jen ta velké mapa Sardinie na tenhle malý ostrůvek úplně nestačila. První cesta ale vedla do města, kde jsme se prošli, pokoupili nějaké dárky domů a následně už i s autem zajeli do obchodu pro nějaké potraviny (a víno, samozřejmě).
No, nebudu vás napínat. Ostrov jsme pak objeli kolem dokola, odlovili kešku u nuraghi (kamenná věž) u Maladroxie, vyfotili se na fantastických útesech a zase jeli. Až tak zajímavý není (až na ty vysoké útesy). Věřím, že koupání tam bude skvělé, ale to jsme ten den v plánu neměli. Je to celkem prťavý ostrůvek a Sant' Antioco společně s útesy u Mercuri jsou z něj nejhezčí.
A pak už jsme zamířili přes Carbonii a Iglesias (těžařské město pokryté červeným prachem) až k Oristanu.
Lucie
B&B jsme našli celkem rychle, ale na zvonění nikdo neodpovídal. A kontaktní telefon taky nikdo nebral. Kdyby nebylo všude kolem těch koček, které byly fakt pěkné, asi bych už začala propadat depresi (aneb stačilo, že nám nevyšlo spaní u jezera...).
No nic, na mapě prý byl nějaký další B&B jen o kousek vedle. A tak jsme šli. Vyšli jsme z ulice a koukáme, na schodech toho druhého hotýlku jménem Belvedere seděl mladý kluk a pokuřoval. Zeptali jsme se, zda mají volný pokoj, a hned nás zval dovnitř a nabízel pohoštění. Byl to syn majitelů.
 |
| Náš pokojíček :-) |
 |
| a taky trocha našeho bordýlku... |
Uvnitř to byla italská klasika - trochu od všeho, takže malinko kýč. Mamka zrovna žehlila, táta tuším koukal na fotbal. A za gaučem měli hnízdo domácího mazlíka - králíka, co měl zrovna mladé. Měli jsme kliku, jindy jsou dost plní, další hosti jim ale mají přijet až druhý den, takže mají volný ten nejlepší pokoj, rozuměj - střešní apartmá. Oujé!
 |
| Výhled z terasy |
Co si budeme povídat - večer jsme strávili s vínkem a s dobrým jídlem na střešní terase a bylo nám moc dobře :-)
Druhý den jsme do sebe kopli snídani, syn majitelů nám výbornou angličtinou dal hromadu tipů, kam se na ostrově podívat, a vybavil nás průvodci a mapami. Přeci jen ta velké mapa Sardinie na tenhle malý ostrůvek úplně nestačila. První cesta ale vedla do města, kde jsme se prošli, pokoupili nějaké dárky domů a následně už i s autem zajeli do obchodu pro nějaké potraviny (a víno, samozřejmě).
No, nebudu vás napínat. Ostrov jsme pak objeli kolem dokola, odlovili kešku u nuraghi (kamenná věž) u Maladroxie, vyfotili se na fantastických útesech a zase jeli. Až tak zajímavý není (až na ty vysoké útesy). Věřím, že koupání tam bude skvělé, ale to jsme ten den v plánu neměli. Je to celkem prťavý ostrůvek a Sant' Antioco společně s útesy u Mercuri jsou z něj nejhezčí.
 |
| Kamenná Nuraghi u vesničky Maladroxia |
A pak už jsme zamířili přes Carbonii a Iglesias (těžařské město pokryté červeným prachem) až k Oristanu.
Lucie
Žádné komentáře:
Okomentovat